V letošním "ročníku osmistovek" jsme se potulovali v nečekaně přívětivém počasí druhého babího léta. Průvodním tématem byly studánky a samoty, které z určitého hlediska spolu úzce souvisí. Podle očekávaných vyšších teplot a jasné oblohy nebo i podle sledovanosti nedávno uveřejněných článků na tato témata se dala čekat vyšší účast než vloni, kdy jsme skoro všichni utíkali před náhlým nečasem. Opak byl pravdou - celkově nižší účast a též stažení doby konání z celého víkendu pouze na sobotu (i když je pravda, že v tom se velkou měrou podílely neplánované zdravotní problémy některých z nás).
(Glosy kurzívou od) paw: Roman se zde vyjadřuje velice taktně. Skutečnost je taková, že jsme dokázali jím pečlivě plánovanou akci proměnit v improvizaci, zapojujíce do hry dovedně stejnou měrou choroby, nedostatek disciplíny a odpor k hromadné dopravě. Složení účastníků tak se seznamem "přihlášených" souviselo jen velice volně, naštěstí však i přes to dopadlo ranní houfování, mimo očekávání, bez jediného problému.
Odstartovali jsme na příbramském nádraží ve složení rp, paw a jeho bratranec Jirka, Bedřich Čížek a TK. Prvním cílem byl pramen sledovaný ČHMÚ nad Starým Podlesím, ale místo toho jsme u Litavky plašili ryby nějakému rybáři a sešlapali pole u jakéhosi prasečáku, když jsme napravovali navigační omyl. K pramenu jsme se nakonec úvraťově vraceli, neboť jsme jej nechtěli nechat v zapomnění pro náš web. To už obloha nad námi vykazovala jasné známky modrání a rozplývala se mlha, stejně tak i naše pochybnosti o tom, zda prožijeme hezký den v lese.
Dalším předmětem našeho zájmu byla k jihu orientovaná loučka těsně nad Pilskou nádrží. Než jsme se však k ní dostali, okoukli jsme Čákovu chalupu v Orlově a prakticky náhodou okusili oficiální brdskou turistiku chůzí po značené turistické trase, která však nepochopitelně sotva "dolezla" na hřeben Ohrádky, hned jej zase na stejný svah opustila, ač je nad hvězdy jasné, že hlavním cílem všech kroků tady je Pilská nádrž. I našich. Na prosluněné rosnaté loučce jsme obhlédli základy u silnice a na vodu bohatou studánku jen pár metrů od třpytivé hladiny Pilky.
paw: Ve zcela současné GPS mapě je na tomto severním břehu Pilské zakreslena kromě oněch - nyní v podzimní době skutečně nádherných - palouků také hájovna. Na III. vojenském mapování není ještě ani tato budova, ani okolní loučky. Zato zde vidíme u hráze tehdy malého Pilského rybníka jinou budovu, popsanou jako "Pila". To na 1. i 2. vydání turistických map KČT (1938, 1948) už hájovna nedaleko severního okraje nádrže je, a to bezprostředně u silnice, tedy na místě dodnes nepřehlédnutelných betonových základů. Totéž najdeme i na téměř současné (2000) mapě KČT č. 34 Rokycansko, s tím rozdílem že okolní paseky jsou zachyceny podstatně podrobněji a přesněji. Hájovna je přitom bezpochyby už po desítky let minulostí. Její odkaz však žije dále, byť vektorizací pro GPS odskočila od silnice na půl cesty k Pilské. Tak či onak, místo nese stopy osídlení a nádherná, kameny skružená studánka ležící nedaleko k němu velmi dobře pasuje.
Souvislost mezi "Pilou" u hráze a novou hájovnou u silničky ozřejmuje tato citace z Časopisu zaměstnanců VLS , číslo z března 2006: "Pokud mluvíme o zaniklých hájenkách, další z nich (zaniklou po vzniku střelnice) je Pilka, doložená již v roce 1584, u které byla později založena vodní pila pod původním Pilským rybníkem. Po zvětšení rybníka byla tato hájovna zatopena a postavena znovu na louce nad rybníkem, kde jsou z ní dosud patrny základy."
Průseky jsme pak překonali hřeben Tok - Třemošná, a po zdolání Albrechtského potoka a úzké asfaltky jsme zamířili do východního svahu Toku, abychom obhlédli dílo už přes sto let staré - lesní schodiště. Kdo by ho tu čekal, že? Podle informací VHSB bylo zbudováno pro snažší pěší kontakt Carvánky a Kloboučku, což lze s trochou úsměvu na rtech přijmout. Schodiště je prý asi rok vyčištěné, ale i tak jsme při výstupu napočítali každý z nás jiný počet schodů. Nakonec jsme se při odpočinku na protipožárním pásu dopadové plochy shodli váženým průměrem na čísle 125 +-5.
paw: Moje nula nebyla do váženého průměru bohužel započítána, přispěl jsem tedy aspoň zjištěním, že schody podle měřícího přístroje překonávají převýšení téměř přesně rovné 20 m. Pro úplnost ještě podotknu, že poblíž již dříve zmíněného i překročeného Albrechtského potoka jsme narazili na velice pěkně dochované milířiště.
Další kilometry pochodu jsme spojili s návštěvou studánky U břízy a ochutnávkou letošního borůvčí ve východním svahu Toku. Procházejíce po protipožárním pásu ke Knížecí studánce jsme shodně konstatovali, že ten přestal po aplikování postřiku vznikem suché husté polehané trávy téměř plnit svůj účel. Co víc, vniveč přišla celá populace rosnatky okrouhlolisté zde se mnoho předchozích let vyskytující.
paw: Toto se bohužel skutečně nepovedlo. Momentálně by se pásu mohlo přezdívat "zápalná šňůra" či "doutnák". Nezbývá než doufat, že se herbicid rozloží dříve, než na příbramské jukne z vodovodních kohoutků.
Po Knížecí studánce jsme navštívili Mariin pramen a v nejintenzivnějším slunci jsme se ocitli na jordánské dopadovce. Pražící Slunce v zádech pro nás bylo ale výhodou, neboť vojenská policie chránící jakési nepřehlédnutelné anténovité aktivity poblíž pěchotního srubu CE honila automobilem jasně viditelné cyklisty na protilehlé straně odlesněného prostranství. Proto jsme v klidu došli až na Hořovickou Baštinu, kde jsme se shledali s dvěma zástupci VHSB - s Námořníkem a Kalíškem, kteří zvolili místo pocení pod peřinou pocení při výstupu ze Zaječova.
paw: Sympatický byl konstruktivní přístup členů VHSB k otázce, kterou z hospod by bylo cestou z lesů škoda vynechat. Protože mi vlastní zásoby prostředků na hašení žízně došly již na protipožárním pásu Toku, zalitoval jsem přece jen trochu nutnosti zůstat řízení schopen až po samý konec výletu. Snad to vyjde příště.
Společně jsme navštívili vrchol Hranice, kde jsme si prohlédli zbytky jedné z vojenských pozorovacích věží, a pak jsme se nechali snášet cestní sítí až do Kvaně a Zaječova.
Zbývá doplnit, že nás podzim nezklamal množstvím barev, Tok chutnými borůvkami, studánky dobrou vodou a počasí modrou oblohou. Fotoaparáty a žaludky byly naplněny, rovněž tak paměť vzpomínkami na jednu podzimní sobotu v Brdech. Jen houby rostly daleko od sebe.
Foto: Jiří Vlček, Bedřich Čížek, paw
Komentáře vytvořeny pomocí CComment