Vrch Bílá skála v Brdech je charakteristický soustředěním několika poměrně kontrastních biotopů na nevelkém území. Holé a suché temeno předvrcholu 713 m s náznakem vřesoviště přechází rychle v kamenitý les svažující se k hornímu toku Litavky na straně severní a v podmáčené smrčiny při bývalé střelnici „Rafanda“ na jihovýchodě.
Na jihovýchodním úbočí kóty 713 (která sice není samotnou Bílou skálou, ale je jejím jménem jako jeden z konců krátkého společného hřebínku často nazývána) se nachází zajímavý zemní zářez. Jeho srovnané dno je jako stvořené pro trasu úzkorozchodné kolejové dráhy, a četné nálezy kolejových hřebů a dalšího materiálu tento předpoklad snadno potvrdily.
O něco méně jasný je přesný účel této železničky. I když se přímo nabízí souvislost s malým kamenolomem, nacházejícím se pár metrů západně od vrcholu 713, postupně se ukázalo že tato teorie je nejspíš mylná a domnělá spojitost, pokud existuje, by směřovala spíše opačným směrem, tedy lom mohl vzniknout jako vedlejší produkt vybudování dráhy.
Podívejme se však nejprve na to, co lze s jistotou vyčíst v terénu. Zářez je dlouhý 330m a překonává značný výškový rozdíl - přibližně 26m. Stoupání tedy činí téměř 80‰, což vylučuje adhezní železnici a obecně pohyb soupravy po kolejích vlastní silou, pokud vynecháme krajně nepravděpodobnou variantu ozubnice. Zkušenost s analogickými zařízeními, např. Plešiveckou dráhou, ukazuje na vlečení vozíků na laně s nějakou formou vrátku či podobné trakce na horním konci svážné dráhy.
Nikde po trase není stopa po jakékoliv výhybně či jiném rozdvojení trati. Její průběh je lineární, nepatrně prohnutý, avšak ne natolik, aby uvažované vlečné lano opustilo zemní zářez. Důsledné vedení pod úrovní původního terénu je ostatně osobitým rysem této železničky, zemní těleso nemá nikde formu náspu. Dno zářezu má přibližnou šířku 170 - 180 cm (přesnost měření je omezena stářím zemního tělesa).
Edit:
V tomto místě jsem původně vyvodil zřejmě mylné závěry. Jak správně poukazují čtenáři v komentářích, právě zářez s valem umístěným směrem do střelnice je typický spíše pro dráhu na vlekání terčů, než pro původně uvažovanou svážnou drážku lomu. Profilem se tak dráha velmi podobá dráze terčů pro protitankový kanón L1 na Bahnech, popsané dříve v jednom z článků Tomáše Kamenského. Současně lze uvést ještě jeden argument proti původně odhadovanému užití trati - zdá se, že drážka nemá žádnou výhybnu, což je nápadný rozdíl oproti jinak vzhledově celkem podobné Plešivecké dráze.
Jedinou výjimkou, kde se vozíky snad ocitaly nad úrovní terénu, mohly být oba konce trati, na nichž lze předpokládat dřevěné trámové konstrukce s násypkami (opět na základě analogie s jinde spatřeným způsobem nakládky a vykládky a také kvůli nálezu zalomeného vrtáku do dřeva u dolního konce trati).
Mluvíme-li o nakládání a vykládání, stále předpokládáme, že se jednalo o kamenolom či štěrkovnu. Svážná dráha by v tom případě pomohla překonat nejprudší část svahu a dopravit těžký materiál do míst, odkud bylo již možná doprava na vozech.
Urovnané náspy nad horním koncem dráhy jsou zřejmě tvořeny hlušinou a odpadem z lomu a nelze vyloučit , že zde byly volně položené koleje určené pro odbíhání kiplor k místu nakládky. Nelze to však podepřít žádnými nálezy a zamoření temene kóty 713 nesčetnými projektily a střepinami z někdejší střelnice Rafanda nějaký průzkum téměř vylučuje.
Pokud se nálezů kolejiva týká, zaujmou svou mohutností. Kolejová spojka, která leží na horním konci trati, rozměrově překonává spojky nalezené na trati Kolvínky. Nalezené hřeby (které se těm z Kolvínky naopak celkem podobají) pocházejí očividně z několika zdrojů, jsou zřejmě druhotně použité. Rozpětí jejich délek je od 11 do 13 cm a jejich hlavy jsou různými variacemi na tvar „beraní hlavy“. I to svědčí o robustnosti drážky, protože ty opravdu subtilní úzkokolejky mívají většinou hřeby ze dvou stran zploštělé (příkladem budiž drážka terčů na Bahnech). Stupeň koroze železných předmětů odpovídá stáří přinejmenším v řádu desítek let.
Není bohužel znám přesný rok vybudování ani zániku drážky. Cosi lze ale vyvodit z dobových map, ovšem jen z těch nejpodrobnějších (minimálně 1:25 000, na 1:50 000 již takto drobné objekty nejsou vůbec vyznačovány). Tedy:
1929 – žádná stopa
1933 – mapa lomů příbramského okresu od J. Vachtla – lom není vyznačen, mapa má však možná příliš malou podrobnost
1953 – zakreslen lom i kolejka v rozsahu dobře odpovídajícím současné situaci
1959 – zakreslen lom a zejména jeho odval (násep nad horním koncem trati), ale již žádná dráha (koleje pravděpodobně sneseny)
Edit:
Vyjdeme-li tedy ze (slibně se jevící) teorie o dráze pro vlečení terčů, můžeme konstatovat že jde o svého druhu dosti neobvyklý exemplář. Zvláštnostmi jsou samozřejmě slušná délka a především dost pravděpodobný "gravitační pohyb" terčů. V roli pohonu pro vytahování pojezdu na horní konec trati si lze představit téměř cokoliv - od síly lidské, přes koňskou až po motorový vrátek.
Netroufám si říci, zda terče na této drážce sloužily pro střelbu z protiletadlových zbraní (primární určení střelnice "Rafanda"), či se snad jednalo o "tančíky" podobně jako na drážce na Bahnech. Nejblíže rozluštění se však rozhodně přiblížil Petr Ježek a další kolegové z VHSB, s následujícími zjištěními:
- v roce 1938 je v porostní mapě vojenské lesní správy Obecnice vyznačena v lokalitě víceméně shodné s pozdější Rafandou "Tanková střelnice". Hranice cílové plochy této střelnice prochází kousek za hřebenem Bílé Skály. Hle, že by analogie? (Protitankový kanón L1 v roce 1936 na Bahnech, zde tanková střelnice v roce 1938.)
- na německé ortofotomapě z roku 1942 (Truppenübungsplatz Kammwald 1:25000; Der Reichminister der Luftfahrt und Oberbefehlshaber der Luftwaffe 1944; Sonderbildluft. d. RLM, 5. Juni 1942) je drážka viditelná,
- záhadný disk na jedné z fotografií výše je část výsadkové makety VM vz. 65 (ráže 95mm), odpalované z upraveného minometu a souvisí tedy zřejmě s novodobějším využitím "Rafandy". To potvrzuje i skutečnost, že se podařilo později nalézt takovéto disky ležící v ploše střelnice daleko od drážky.
Tedy shrnuto: zemní zářez pod kótou 713 patří bývalé svážné dráze pro kamenolom či štěrkovnu, která vznikla buď v třicátých nebo ve čtyřicátých letech 20. století a snesena byla někdy mezi lety 1953 a 1959. Vzhledem k intenzivnímu rozvoji a stavební činnosti v prostoru vojenského újezdu jak v době 2. sv. války, tak i v letech bezprostředně předcházejících a následujících bylo v Brdech v této době podobných malých lomů v provozu více.
Děkuji na tomto místě velice všem, kdo s řešením rébusu této železničky pomáhají, zejména pak Námořníkovi z VHSB za klíčové údaje a Tomáši Kamenskému za správné poukázání na analogická zařízení.
Pokud víte o zapomenuté drážce něco konkrétnějšího, máte nějaké informace, neřku-li plánek či fotografii, podělte se o ně prosím s ostatními čtenáři. Rádi tento článek, který zatím sami považujeme za neúplný, doplníme.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment