Už jako náctiletý jsem po Brdech nacházel ploché opracované kameny s úhlopříčně vytesanými křížky - v jižní části středních Brd, a pak na Třemšínsku. Jak jich přibývalo, pochopil jsem, že jde o historické měřické body, které se vztahují výhradně k někdejšímu rožmitálskému panství. Jako geodet si pod takovými artefakty, které se dodnes leckde ještě dochovaly, dovedu představit úsilí, jak s tehdejšími primitivními prostředky navrhnout takto rozsáhlou (byť lokální) členitou měřickou síť, proměřit ji a vypočítat.
Dlouho jsem sbíral odvahu a čas, abych se pokusil něco víc, než co je možné vyčíst z fragmentů v terénu, najít v dostupných archiváliích. Teprve když jsem si uvědomil, že za posledních několik let zmizela prakticky třetina mně známých "kamenů" v rožmitálských lesích vlivem hospodaření a úprav cest, nabraly události spád. Kontaktoval jsem Národní archiv v Praze, kde jsem byl nejprve naveden na studium běžněji dostupných materiálů. Nebyly to publikace nezajímavé, leč k vyměřování lesů na Praze, Malém Toku, Štěrbině, Hengstu jsem nenašel nic. Původně jsem se totiž domníval, že šlo o starší záležitost, o zásluhy Karla Daniela Gangloffa, který se významně podílel na rozvoji lesního hospodaření v podkově lesů kolem nejchladnějšího středočeského města. Ten zde (krom jiného) realizoval rozdělovací průsekovou síť a zavedl lesní oddělení tak, jak je známe téměř beze změny dodnes.
K poznání toho, kdy byla skutečně "Triangulační polygonální síť k lesu Rožmitál 1897", jak uvádí vytesaný nápis na bodě na vrchu Pateráku, realizována, jsem musel navštívit studovnu na Hradčanské v Praze. Uvedený rok 1897 jsem totiž pomíjel v domnění, že může jít o později přestabilizovaný kámen, jak je běžné u měřických bodů a jejich stabilizací, tím spíše, když se jedná o jediný takový exemplář (jiné kameny tolik nápisů zdaleka nemají, Paterák je výjimkou). Ale zdaleka nešlo jen o časové určení tohoto velmi zajímavého počinu, jehož přesné důvody mi i stále unikají. Po získání povolení k bádání nad soukromou sbírkou z archivního fondu Arcibiskupství pražského - Správa statků jsem ve studovně Národního archivu strávil dva pracovní dny. Velmi mi pomáhala paní Jarmila Dubská, které tímto děkuji za velkou ochotu a vstřícnost. Když jsem se konečně po několika hodinách zorientoval a nahlédl do správných šanonů a desek (APA-H, VS Rožm 376 a 377), v již prachem zašpiněných (původně bílých) rukavicích mi spočinula obálka nadepsaná Manuale der im Polygometre gemessenen Horizontalwinkel (manuál vydán v r. 1904). Začal jsem hltat všechny informace. Srdce geodeta se vrátilo do konce 19. století, jako bych stál na jednom z trigonometrických bodů za zády tehdejšího měřiče a pozoroval, kterak ve strnulém postoji diktuje jeho okem odečtený vodorovný směr na Bukovský vrch svému ve větru již dávno na kost promrzlému zapisovateli dříve, než nevhodné povětrnostní podmínky znemožní další pozorování.
Ve svých představách jsem měl přehlednou mapu rožmitálského panství, na níž by byly zakresleny základní body této sítě (na vrcholech, trigonometrické), a pak podrobnější méně důležité body, polygonové, které spojovaly jednotlivé vrcholy. Namísto toho jsem ale našel jen měřické zápisníky z většiny důležitých bodů, už v době svého vzniku velmi neúplný popis bodů sítě, výpočty trojúhelníkových uzávěrů, výpočty souřadnic a několik dalších záležitostí jako např. výpočet excentrických stanovisek na některých základních bodech (výpočty probíhaly až do roku 1908). Mapa žádná. Možná obsahem archivu původně byla, možná nikoliv. Vedle toho jsem nenašel žádné informace o způsobu zjištění rozměrů sítě (trojúhelníky udělají sice tvar celého jejich řetězce, ale rozměr je třeba určit z nějaké přímo měřené základny=strany, a následně přes trojúhelníky propočítat), ani o způsobu orientace sítě (i když už máte tvar a rozměr, potřebujete celou síť natočit vůči světovým stranám, například astronomickým měřením). Je ale možné, že síť byla jen zhuštěním (zpodrobněním) již existující sítě 3. vojenského mapování, s nímž velmi pravděpodobně měla společné určité menší množství bodů. V popisu stabilizací je uváděn např. bod Na skálách využívající kámen KV.
A tak jsem si onu přehlednou mapu musel sestavit sám, zprostředkovaně. Nahlížeje do zápisníků (Winkelregister) jsem zjistil, že měření probíhalo skutečně v roce 1897 na přibližně 93 bodech, mezi nimiž byly následně taženy polygonové pořady. Údaje z polygonových pořadů (i z jejich výpočtů, i z výpočtů protínání zpět a vpřed MNČ) se dle mého odhadu, podobně jako z měření na všech vrcholech, kompletní nezachovaly. Z dat z vrcholů jako například Sedleček, Pod Pourem, Litová je zřejmé, že záměry vedly i mimo rožmitálské panství (na Palcíř, Hornosín, Metelskou horu, Špalkovou horu, na kostel v Budislavicích, na Svatou Horu), jako orientační body byly použity i body dalších věží kostelů Sv. Barbora u Pročevil, Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále nebo věž zámku v Rožmitále. Nejdelšími záměrami celé sítě bylo měření mezi vrchy Třemšín a Paterák (Hřebíček) - necelých 9 km, orientace z bodu Litová u Lázu na Svatou Horu - celých 9 km, záměra mezi Metelskou horou a Štěrbinou - 9,5 km, a pak orientace z Ehrenbreitensteinu na Svatou Barboru u Pročevil - přes 10 km.
K měření byly využívány úhloměrné přístroje s přesností grádových minut, protože se v zápisnících objevují hodnoty zřejmě odhadované na 25 grádových vteřin (kruh je dělen na 400 grádů, 1 grád má 100 minut a každá minuta 100 vteřin) dělením posledního nejmenšího dílku vodorovné mikrometrické stupnice (dnes se běžně měří automatikou na grádové vteřiny nebo i přesněji). Proto bylo nutno měřit v několika řadách (zpravidla ve 3 - z důvodu vyloučení chyby dělení stupnice), ve dvou polohách dalekohledu (pro vyloučení některých přístrojových chyb) a to celé až ve 13 opakováních, čímž se výsledná přesnost určení vodorovných směrů na stanovisku velmi přibližovala dnešním výsledkům standardně dosahovaným běžnými přístroji (dnes za nesrovnatelně kratšího času).
Velmi zajímavými se ukázala pomístní jména jednotlivých vrcholů trojúhelníků, byť měl každý bod v rámci trigonometrické sítě i své číslo (např. Kostelík 110, Koruna 4, Jilmí 61). Ty byly navíc různými měřiči a zapisovateli (na větší množství měřičů a zapisovatelů ukazuje i několik stylů písma v zápisnících) pojmenována mnohde trochu rozdílně, což mi mravenčí práci neulehčovalo. Našel jsem i polozapomenutá jména míst jako Horova skála u Věšína, Prašivý vrch na západním svahu Prahy, jako Hřebíček byl pojmenován Paterák, jako Paterák byl nazván vrch Na Pateráku západně od boudy U břízy, málo známé jméno Turková bylo použito u bodu na Anenském vrchu, ale zajímavý byl i německý Ehrenbreitenstein (viz dále). Bez důkladného propočítání sítě z měřických zápisníků ze všech bodů napojením na mně již známé body z terénu bych se přesného umístění těchto názvů nedobral. Prakticky jsem protínal záměrné přímky z několika směrů, čímž jsem postupně doplňoval další body, na nichž se také měřilo, a zpětným výpočtem jsem ověřoval, že úhly v trojúhelnících odpovídají (samozřejmě s nižší přesností, vycházel jsem pro zjednodušení jen z jednoho měření a umístění mně známých bodů bylo přibližné - přesto jsem se s protínáním záměrných přímek dostával pod chybu jednoho grádu).
A nyní jedna zajímavá perlička, týká se zmíněného Ehrenbreitensteinu. Umístění tohoto bodu je asi 50 metrů severovýchodně od dnešní kóty (a tedy současného měřického bodu) Jahodové hory. Díky reliéfu této části hlavního brdského hřebene ověnčeného drobnými vršky a výchozy skal si tehdejší měřiči vybrali zkrátka jiné místo, které se nehodilo následně při zřízení S-JTSK ve 20. letech 20. století. Přeložíme-li si tehdejší německý název, dostaneme něco jako "čestný kámen". Přeložíme-li si dnešní Jahodovou horu zpětně do Němčiny (a horu vyměníme za kámen), dostaneme Ehrenbreitensteinu velmi foneticky podobný ale jen kratší výraz Edrbeerstein. Domnívám se tedy, že máme na Brdech po loveckém zámečku u soutoků potoků Padrťského s Třítrubeckým další chybný překlad pomístního jména zpátky do Češtiny.
Díky pracné leč relativně úspěšné rekonstrukci tehdejší měřické sítě je možné v terénu zkoušet dohledávat další kameny trigonometrických bodů, i o nichž jsem dříve něvěděl. Daří se nacházet trigonometrické body na vrcholech kopců a na jiných význačných místech (označené z boku kamenů "T") jako Rendlová (západně pod Kočkou, 30x30 cm), Ehrenbreitenstein (u dnešního vrcholu Jahodové hory, 32x32 cm), Třemešné (v tehdejších zápisnících byl tak uváděn Třemešný vrch), Hřebíček (s výjimečnou podobou měřického bodu č. 29 o rozměrech 32x32 cm s výše zmíněným nápisem na vrchu Pateráku), Plešec (jde o jihovýchodnější předvrchol samotného Plešce, 30x30 cm), Mešná (dnešní vrch Čihadlo nad Lázem, 30x30 cm), Skály (v rezervaci Na skalách, 30x30 cm). Dále se daří nacházet na křižovatkách lesních průseků a cest, případně v jejich průbězích, méně důležité polygonové body, které mají menší rozměry (zpravidla 19x19 až 25x25 cm, ale i obdélníkové 23x18 cm) a jejich hrany nejsou tak pravidelně opracované.
Celkem jsem znal 12 kamenů polygonových bodů, které už byly zničeny. Dále vím o existujících 7 bodech trigonometrických a 24 bodech polygonových.
Přehledný plán rožmitálské trigonometrické sítě je k nahlédnutí zde.
Kromě v přehledném plánu pojmenovaných trigonometrických bodů však zůstává menší těchto bodů, o nichž se můžeme jen domnívat, kde přesně byly, jako např. Kvíčalna 98, Lihy 51, Eisnerka 103, Spálený dub 102.
Mějme úctu k práci našich předků. Těm, co se podíleli na přesném vyměření rožmitálských lesů, už z jejich práce zbylo v terénu jen pár kamenů...
Komentáře (0)
Komentáře vytvořeny pomocí CComment