Na úvod bych si dovolil citovat jeden odstavec z knížky pana Jana Čáky TOULÁNÍ PO BRDECH:
"Pokojný dům - myslivna s výletním hostincem v krásném lese, v sousedství kostelíka s poloprázdným klášterem a poustevnou. Taková byla Skalka nad Mníškem. Pohodu Pokojného domu prožívala vedle spisovatelské dvojice Růženy Svobodové a F.X. Svobody, kteří v této krajině žili, i řada dalších českých literátů druhé poloviny minulého a počátku našeho století. Jako chlapec sem přicházíval Svatopluk Čech a zdejší motivy užil později v idylickém eposu Václav Živsa. Za letního pobytu v Řevnicích chodíval na skalku Jaroslav Vrchlický a Ignát Herrmann. V Pokojném domě trávíval prázdniny F.X. Šalda, Antonín Klášterský, Antonín Sova, Jaroslav a Hana Kvapilovi, hudební skladatel Rudolf Friml i jiní významní lidé. Dnes už jsou z pokojného domu jen zříceniny."
Musím Vás hned na začátku uklidnit, že dnes už nejsou na Skalce jen zříceniny, ale naleznete tu krásně opravenou křížovou cestu, kapli, poustevnu i pěkně upravené okolí. Klášter je momentálně v rekonstrukci, ale je již pod novou střechou a nyní se zvelebují jeho místnosti.
Kaple sv. Máří Magdalény na Skalce tvoří charakteristickou siluetu nad Mníškem pod Brdy. Tato kaple byla dokončena roku 1693. Svatyně měla elipsovitý půdorys s přidanou čtverhrannou věží na jižní straně. Vnitřek byl vybudován jako jeskyně s krápníky, které visely ze stropu a ze stěn. Dlažba byla udělána z křemenných oblázků z Berounky.
Současně s kostelem vznikl v jeho sousedství malý klášter. Výzdobu interiéru provedli známí čeští umělci. Sochař Jan Brokof zhotovil plastiku pro refektář a malíř Petr Brandl zde vytvořil své nesmrtelné dílo, které představuje Máří Magdalénu v její jeskyni. Toto dílo se stalo prvním symbolem Skalky a jednou z nejcenněších památek kraje.
Poslední součástí komplexu staveb na Skalce byla poustevna, vystavěná ne nejvyšším bodě návrší.
Na počátku století zde vystřídal poutnický klid turistický ruch. Ze staré hospody a myslivny se stal hotel a turistická noclehárna.
V minulých dobách byla tato kaple ohrožena druhou světovou válkou, po které se nacházela v dosti žalostném stavu, ale v roce 1947 byla opravena. Nedlouho poté, co Skalku opustili restaurátoři, byla zasažena podruhé a tento druhý šrám byl málem její poslední. Kolem roku 1950 se začalo s těžbou železné rudy pro Kovohutě v Mníšku, která se nacházela přímo pod Skalkou. Pod památkou byl vytyčen ochranný pilíř, ale roku 1954 je povolena těžba i v lokalitě přímo pod kaplí sv. Máří Magdalény, a ta se zanedlouho otřásá a v jejích obvodových zdech se začínají objevovat praskliny. Na štěstí pro nás byla tato těžba byla ukončena 8. ledna 1967 a polorozpadlá kaple byla zabezpečena a stažena ocelovými pásy, které zabraňovaly její úplné destrukci. Nyní je kaple, křížová cesta i poustevna nádherně opravena a svítí novotou do okolního kraje.
Kaple není veřejnosti přístupná, ale když budete mít štěstí a přijdete se podívat v době, kdy bude v jejích prostorách výstava (jako letos galerie fotografky Jany Šplíchalové nebo expozice významných stromů v okrese Praha - západ), můžete shlédnout i původní hrubé zdivo tohoto skvostu. Pokud bude zavřeno, nezoufejte a vychutnejte si nádherné výhledy na Mníšek a na celou jižní stranu. Pokuste si odmyslet tovární komíny a haly Kovohutí a pokochejte se pohledem na Povltaví a Sedlčansko. A pokud budete znaveni po výstupu od Mníšku nebo z Řevnic či pouze od parkoviště, posaďte se v klidu na hráz malého rybníčku a nechte se unést krásným pohledem na křížovou cestu s poustevnou na jejím konci. To vše máte možnost vidět dvakrát. Ne že by jste přehnali občerstvení v místním bufetu, který je otevřen v sobotu a v neděli, ale celá cesta se Vám bude zrcadlit ve vodě před Vámi. Nejlepší obraz této poklidné místní stanice, lze naladit na jaře, kdy je voda čistá, bez napadaných květů a listí.
Neznamená to ovšem, že v jinou roční dobu by to tady nebylo hezké. Každé má svoje. Jaro svěží zeleň, léto vyhřátou trávu, podzim krásné barvy a tajemné mlhy a zima krásné krajky námrazy na větvích stromů, které vykouzlil pán Brd, tajemný, ale dobrý Fabián.
A kudy že se k tomuto skvostu nedaleko Prahy dostanete? Je to velice jednoduché, stačí si pouze vybrat některou z přístupových tras dle Vaší nálady, času a fyzického vybavení:
- trasu od parkoviště na komunikaci II/116 mezi Mníškem a Řevnicemi zvládnou i ti nejmenší caparti či lenoši a i kočárek či invalidní vozík s doprovodem ji projede,
- z Mníšku pod Brdy kam je možné dojet i autobusem ,
- nejdelší trasu (vede z Řevnic), kam Vás dopraví vlak.
Text a foto: Jakub Kencl
Komentáře vytvořeny pomocí CComment