Když jsem přemýšlel, jakým tématem bych se nově zabýval, napadla mne letadla v Brdech. A protože v roce 2003 došlo nad Brdy k letecké katastrofě, rozhodl jsem se napsat o spadlých letadlech. Na Internetu jsem si vyhledal podklady k posledním třem nehodám, lákalo mne však i období druhé světové války a těsně po ní. Vždyť v té době bylo severně od cílové plochy Jordán postaveno Němci letiště. A je-li letiště, musí tam být i letadla a bylo by podivné, kdyby se o tom nic nevědělo.
Oslovil jsem proto svého ,,poradce“ Jindru Švamberka ze Zaječova-Nové Vsi a on nejen zavzpomínal, ale i to sepsal. Takže podklady byly a já mu tímto moc děkuji.
1. LETIŠTĚ U ,,BÍLÉHO KŘÍŽKU“
Někdy je také nazýváno ,,Německé letiště pod Hejlákem“. Kdo vyrazí ze Zaječova do kopce okolo bývalého PTP (nyní pila), dojde po asfaltové silnici na rozcestí U bílého křížku. Křižovatka je dokonce značena dopravními značkami. Po pravé straně stojí kovový Bílý křížek. Prý se zde stala vražda při přestřelce hajných a pytláků. Naproti na smrku visí bílý dřevěný kříž.Na křižovatce odbočíme vpravo a asi po 150 metrech stojíme na betonové ploše letiště.
Dle dostupných informací bylo postaveno Němci v první polovině 40.let (předpokládám okolo roku 1942). Bylo určeno pro zejména pro kurýrní a transportní lety pro potřeby vojenského výcvikového prostoru. Okolo zaječovské školy jezdily vzhůru do lesa kolony velkých nákladních aut, naložených pískem a štěrkem. Nikdo z místních obyvatel nesměl vědět, co se ve vojenském prostoru staví.
Betonová plocha o rozměrech 850 x 80 metrů leží v nadmořské výšce 650 m n.m. a je umístěna jižně od Hejláku (690 m n.m.). Přistávání muselo být velice složité a bylo prováděno pravděpodobně proti směru převládajícího větru, tedy z mírného kopce.
Na konci války byly na ploše umístěny dvě dřevěné pozorovatelny – možná řídící věže přistávání. Zároveň zde byly údajně umístěny betonové jehlany, které měly za účel zabránit přistávání invazních nebo výsadkových letadel. Nesmíme totiž zapomínat, že ve Svaté Dobrotivé byla v kasárnách na Kvani umístěna silná německá posádka a v nedalekých Jincích vojenská správa celého prostoru. Ještě dnes je na některých místech vidět rozrušený beton, pozůstatek odstraňování jehlanů. O posádce v Jincích se rozepíši trochu více.
Pod Jineckou policejní stanici spadaly:
1. cvičiště Brdy Wald (Kammwald)
2. policejní velitelství Jince
3. policejní velitelství Strašice
4. policejní služebna Kolvín
5. policejní služebna Mirošov
V duchu německé pečlivosti by sepsán jakýsi provozní řád, kde se m.j. dočteme o tom, že velitelství v Jincích sídlilo v hotelu Eška, pokoj č. 8 a ve Strašicích v restauraci Tlustý. Velitel celého cvičiště měl sídlo v Jincích. Každé velitelství bylo složeno z 8 mužů s funkcemi Obermeister, Meister, Hauptwachmeister, Bezirksoberwachmeister a Oberwachmeister. Cvičiště Brdy patřilo pod policejní pluk 202 v Klatovech, který spadal pod policejní velitelství Karlovy Vary.
Zachovala se jména vojáků v posádkách. V roce 1940 sloužili v Jincích velitel Geyer, dále ve velitelských funkcích Kunz, Waha a Grünauer. Ve Strašicích pak velitel Exner, dále Reimers, Meinl a Paschek. Každé velitelství mělo k dispozici jedno osobní auto a jeden motocykl s přívěsným vozíkem. Podle pokynu byl každý policista vyzbrojen karabinou, pistolí 08 a obuškem. Činnost vojenské policie byla omezena hranicemi vojenského prostoru Brdy. Do této oblasti patřily i kasárna v Jincích, ve Strašicích a tábor ve Svaté Dobrotivé. Prostor protínaly 4 silnice, a to Obecnice-Svatá Dobrotivá, Obecnice-Malá Víska, Padrť-Strašice a Dolní Láz-Záběhlá-Padrť-Skořice. K našemu tématu vzdušných nehod musím ještě připomenout oběžník říšské policie z 22.6.1941 č. – Ia 51 07-, ve kterém je podrobně popsán způsob, jak mají policisté přistupovat k duchovním v případě jejich přístupu do uzavřeného prostoru letecké nehody.
V poválečných letech bylo letiště používáno jen krátce a dnes slouží jen jako seřadiště vojenské techniky. Naposledy (okolo roku 2000) zde měl přistát americký vrtulník AH-64 Apache v rámci cvičení jednotek NATO.
A tak ten, kdo dnes navštíví toto letiště, najde jen betonovou plochu, zarůstající trávou a lemovanou břízami. Přesto – podzimní návštěva v krajině, zalité slunce je nádherným zážitkem. A rostou-li v okolních břízách křemenáče,………………..!!!
2. 1941 – 1944
O těchto letech se zachovalo několik zápisů.
Dne 16.10.1944, po jednom z častých náletů na Prahu, se vracel směrem od Prahy zřejmě poškozený americký bombardér. Letěl těžce a cestou od Komárova odhazoval zátěž leteckých pum. Bylo to ve 12 hodin v poledne. Shodil bomby v lesíku pod Kleštěnicí, v lese v ,,Kozojedské hlavě“, na kraji lesa u Kvaně za Kasíkovým statkem, na skálu Beranu těsně pod vrcholem a poslední v lese u Bílého křížku. Poté údajně přistál na letišti, poněvadž nad ním stále kroužila skupina stíhaček (hloubkařů), aby jej ochránila. Posádka prý letoun opravila a následně bombardér vzlétl a odletěl směrem k západu (zde musím předeslat, že letadlo asi nepřistálo, neboť v zápisech vojenské policie v Jincích není uvedeno). V písemném hlášení oberwachmeistera Neuwirtha je uvedeno: „16.10.1944 ve 12 hodin bylo pravděpodobně v nouzi shozeno anglo-americkým bombardérem 5 bomb na území vojenského cvičiště Brdy, a to v prostoru východně od obce Kvaň a v blízkosti hájovny Beranka. Bomby dopadly do volné krajiny a nezpůsobily žádné škody.“ Pro místní kluky to byla senzační událost (již ne pro jejich rodiče, kteří se domnívali, že začíná bombardování Zaječova). Ihned běželi do lesa na okraj Kvaně. Našli zde čerstvý kráter, polámané stromy a našli zde dosti veliké zbytky střepin, které byly ještě horké.
Tento údaj jsem úmyslně uvedl jako první, neboť se bezprostředně týká Zaječova a jeho okolí.
A zde jsou další v doslovném překladu:
„9.2.1941 v 15 hodin byl pozorován balon, letící ze západního směru v nízké výšce. V blízkosti domu č.67 v Dominikálních Pasekách spadl a byl nalezen školáky Aloisem Medalem, nar. 6.7.1928, Ladislavem Medalem, nar. 29.1.1927, Franzem Trmalem, nar. 5.4.1926 a Karlem Čuřinem, nar. 18.2.1926. Tito chlapci přinesli balon na velitelství Vojenského cvičiště Brdy-Wald v Jincích. Jedná se o obvyklý balon, který slouží nepřátelské propagandě. V balonu nebyly žádné letáky a ani ve vojenském prostoru Brdy- Wald nebyly nalezeny. U balonu je samozřejmé, že byl vybaven automatickým zařízením na shazování, neboť na spodním díle jsou patrné stopy po ohni. Z toho lze vyvodit, že letáky byly shozeny dříve.“
Druhé hlášení zní:
„18.2.1943 okolo 16.00 byl ve vysídleném území cvičiště Kammwald, přibližně 300 m severně od osady Hittau nalezen anglický vzdušný balon s větším množstvím letáků. Balon a letáky byly zajištěny a předány velitelství v Jincích. Dva letáky jsou přiloženy“.
Třetí písemná zpráva:
„16.10.1944 ve 12.20 hod. přistál nouzově východně od Libomyšle, okr. Beroun, letoun Messerschmitt BF 109, Weise 19, FPNL.3271, letecká základna Drážďany, výrobní číslo 783908, který startoval v 11.15 hod. z Riesy přes Brüx-Rakonitz. Důvodem nouzového přistání bylo zlomení ojnice ve výšce 9000 m. Velitel letadla Hans Utz nebyl zraněn“.
Další hlášení:
„20.10.1944 okolo 14.00 hod. byl z anglo-amerického bombardovacího svazu, který přelétal Kolvín, shozen a nalezen složený padák s přivázanou municí. Tyto předměty byly zajištěny služebnou v Kolvině a předány do Strašic. Tentýž den okolo 14.00 hod. byly z nepřátelského letadla, které přelétalo Strašice, vyhozeny 3 neprůstřelné vesty a 1 ocelová helma. Také tyto předměty byly předány do Strašic.“
A poslední hlášení se sice netýká vzdušného prostoru, je však pro tuto dobu příznačné:
„6.8.1944 v 18.45 hod. byl na území cvičiště Kammwald, východně od zámečku poblíž Strašic, přepaden pomocný lesník Jaslav Jágr z Tění dvěma neznámými muži, údajně sovětskými válečnými zajatci. Byl svázán provazem, do úst mu dali roubík a sebrali mu zapalovač, kapesní nůž, kalhoty a boty.
Popis pachatelů: I. velký, silný, asi 30let
II. o něco menší a mladší.
Oba mluvili lámaně česky a působili velmi zanedbaným dojmem. Pátrání po pachatelích bylo zahájeno.“
3. DOUGLAS DC 3
Někdy v 50. letech minulého století mělo dojít k havárii menšího dopravního letadla (zřejmě DC 3) po startu z letiště u Bílého křížku. Letoun se měl zřítit krátce po startu z betonové plochy, když vzlétl do vzdušné turbulence. Bohužel o této nehodě jsem nikde nenalezl ani zmínku.
Krátce však mohu popsat tento letoun. Po vstupu USA do války zabavilo americké vojenské letectvo většinu DC 3 a Douglase objednalo provedení úprav na vojenské verze. Byla zesílena podlaha, instalována dvoukřídlá vstupní vrata a zjednodušen interiér. Bylo vyráběno několik verzí – výšková, výsadková, námořní, pro výcvik navigátorů. Přestavěná verze měla označení C-47 a po válce zaplavila světové trhy, neboť USA začaly přebytečné letouny prodávat. Dakota (tento název vznikl u britského letectva RAF) je dodnes zapsán ve světové letecké dopravě jako nejúspěšnější dopravní letoun v letecké historii.
4. MIG 15m – 1958
Na internetových stránkách www.brdy.net jsem se dočetl, že další nehoda se stala někdy v 50. letech minulého století. Šlo o letoun MIG-15m.
O této události mám již díky Jindrovi Švamberkovi trochu podrobnější údaje. Letadlo se zřítilo do lesa v okolí „U Kaštánku“ za hájovnou Okrouhlík. Ve velkém okruhu bylo rozmetáno velké množství trosek. Místo dopadu přímo nenašel, ale s kamarády objevili několik duralových součástek a kousky plexiskla. Jak to dopadlo s pilotem, nevím.
5. MIG 21 F – 1981
Dne 22. září 1981 došlo nad brdskými lesy k letecké nehodě dvou letounů MIG 21 F od 5. stíhacího leteckého praporu v Plzni. Během ostrého bombardování s výstrojí 2x OFAB-100 se zpožděním se obě letadla zařadila nad střelnici ve výšce 250-300 metrů. Označení OFAB-100 bylo používáno pro ostré letecké pumy ruské výroby, které byly vystřelovány ve výšce 500-1500 m a měly rychlost až 1500 km/hodinu. Celá puma byla 106,3 cm dlouhá, měla průměr 27,3 cm a vážila 123kg. Uvnitř bylo uloženo 46 kg výbušniny.
Po prolétnutí úrovně terčů stoupal vedoucí letoun zatáčku doleva. Při náklonu asi 10 stupňů došlo na jeho boku k výbuchu., následovalo otáčení kolem podélné osy, přičemž letadlo klesalo a pilot se katapultoval po předchozím odhození krytu kabiny. Přistál na padáku do lesa asi 200m od letadla. To se zřítilo pod vrchem Hlava, směrem k cestě Aliance.
Druhý pilot byl výbuchem oslněn a přivedl letadlo do stoupání. Přitom zjistil, že má poškozené přední pancéřové sklo štítu kabiny. Po přistání na mateřském letišti bylo na letadle nalezeno ještě poškození hrany hřebene trupu a antény. Nasátím kovových předmětů z prvního letadla došlo k olámání lopatek kompresoru.
Při vyšetřování nehody bylo zjištěno, že v průběhu letu vybuchla levá puma.
6. MI 24 V – 1992
Na podzim – 18. listopadu 1992, došlo na letecké střelnici na cílové ploše Jordán k tragické havárii vrtulníku Mi-24V z letky 11. Vrtulníkového pluku v Plzni. Během letu, při kterém měla posádka cvičit střelbu z kanónů na pozemní cíle, se vrtulník dostal do nezvyklé polohy a následoval pád
V troskách zahynuli kpt. Eduard Pecha, por. Vladimír Chmelan a ppor. Zdeněk Pobořil.
Vrtulník dopadl pod velkým úhlem do prostoru vlevo od terčů na okraji cílové plochy, o něco výše nežli je dnes umístěn pomníček na památku trojice letců. Pomníček tvoří kamenná mohyla, u ní několik zbytků vrtulníku, kříž a tabulka se jmény pilotů.
Tolik ve zkratce k této nehodě. Velmi podrobné informace lze nalézt na jedné ze stránek webu vrtulnik.cz
7. L 159-2003
V pondělí 24. února 2003 došlo zatím k poslední letecké nehodě v Brdech. Přibližně v 10.30 hod. zde spadlo vojenské letadlo L 159 Alca. Při nehodě zahynul třicetiletý vojenský pilot z letecké základny v Čáslavi, jeden z nejzkušenějších, který se podílel na zkouškách výzbroje tohoto letounu. Na tomto typu letadla měl nalétáno přes 270 hodin.Toho dne plnil letové úlohy spojené se zkouškami kanonů Plamen.
Plamen je 20m letecký komplet, zahrnující kanon, kontejner, elektroniku a munici. Je řešen jako dvouhlavňový. Umožňuje nastavit dva druhy frekvence střelby – vysokou na vzdušné cíle a nízkou na pozemní. Je zavěšen pod letounem, může být použit i pod vrtulníky. Vlastní kanon váží 69 kg, za minutu vystřelí až 2700 nábojů rychlostí 1040 m/vteřinu. Celý komplet vč. kontejneru s nábojnicemi váží 234 kg a je určen k vlastní ochraně letounu, ničení vzdušných a pozemních sil a k podpoře pozemního vojska.
Podle nejmenovaného vojenského specialisty se již před dvěma roky mluvilo o tom, že Plamen je nevyhovující. „Při střelbě se většinou rozvibruje a pak zadře. Vibrace působí i na trup letadla, což znesnadňuje pilotům řízení. A to také mohlo způsobit havárii“, uvedl. (editace paw 11/08: jako citát ponecháváme bez zásahu, ale je to názor podle všeho chybný. V diskusi pod článkem je správná připomínka, že k neštěstí došlo během záměrného provádění prvků vysoké pilotáže ještě před započetím samotných střeleb, a vibrace kanónů tedy nemohly mít žádný vliv. Ten mohla mít - možná - jedině váha všech kompletů a kontejnerů s technikou v podvěsu pod letadlem, ale to už je zase jiná diskuse.)
K nehodě došlo mezi dopadovými plochami Jordán a Tok. Letoun narazil do země na úrovni vrstevnice 780m v oblasti prameniště Obecnického potoka. Pilot se zřejmě chystal katapultovat, to však již nestihl. Letoun po nárazu okamžitě vybuchl a zanechal kráter o rozloze 50 x 200 m. Místo havárie bylo hermeticky uzavřeno, trosky odklizeny a na potoce byly firmou Dekonta instalovány norné stěny pro zachycení zbytků paliva, neboť místo nachází v ochranném pásmu vodního zdroje (Octárna u Obecnice). Až do doby, než se v místě započne nový lesní hospodářský cyklus, bude místo dopadu viditelné i na leteckých fotografiích jako lichoběžníkovitý zub ve smrkovém porostu.
Dne 26.února byla v troskách, rozesetých po širokém okolí, nalezena černá skříňka. Ihned byla předána k odborné expertize, informace o jejím obsahu nebyly zveřejněny.
Bohužel – více informací se mi nepodařilo objevit. Nehoda byla sice velice probírána sdělovacími prostředky, televize i tisk se předbíhaly v popisu neštěstí. A tak např. popsaly dvě ženy z Obecnice uvedly novinářům „Neviděly jsme ani neslyšely, že by se zřítilo letadlo, ale ze hřbitova jsme pozorovaly vrtulníky, jak krouží nad lesy“. A zedníci z „5 km vzdálené usedlosti Baština“?? řekli deníku Právo, že si ničeho nevšimli.
A tak zůstalo jen prohlášení náčelníka Generálního štábu armády ČR, že místo letecké katastrofy bude upraveno a bude zde postaven pomníček. Tak se také stalo, ale pomníček je od místa nehody poměrně vzdálen, stojí až u silničky na ploše Jordán a tedy necelý kilometr vzdušnou čarou od místa neštěstí.
ZÁVĚR
Neměl jsem v úmyslu za cíl vytvořit jakousi kroniku dějin vzdušného prostoru v Brdech. Mým cílem bylo jen shrnout poznatky, které jsem nikterak cílevědomě neshromažďoval a předložit několik zajímavých poznatků. Snad se to povedlo.
Za pomoc musím poděkovat příteli Jindřichu Švamberkovi a kolegům z Oblastního archivu v Berouně, p. Mgr. Garkischovi a p. Mgr. Topinkovi.
Prameny:
Jindřich Švamberk – osobní vzpomínky
www.volny.cz/czechairlines/douglas
www.zpravodaj.cz/dpg.m62640.htm
http//zlatylist.d2.cz (již nefunkční link)
Oblastní archiv Beroun, arch.fond „Četníci Jince“,sign.BI-11, BIII-10,Inv.č.118,inv.č.119
Komentáře vytvořeny pomocí CComment