Opravou hraniční zdi na jihobrdském Hraničním hřebeni jsem si oprášil znalosti ohledně kamenných nasucho skládaných zdí na celých Brdech. Pominu-li hraniční zídky, zpravidla vysoké do 1 m (jako například na Babce nebo na Koruně), a pak kamenné řady v okolí bývalých dopadových ploch, zbývají mně známé tři zdi. Pojďme je podrobněji rozebrat.
Zeď na Koníčku (střední Brdy)
V dnešním vševojskovém cvičišti na severním svahu Koníčku podle jednoho z lesních průseků vedoucích po spádnici dodnes stojí asi 400 m dlouhá nasucho skládaná kamenná zeď. Její výška je výjimečně do dvou metrů. Jediným vodítkem k úvaze o čase jejího vzniku a o jejím účelu mi poskytuje mapa třetího vojenského mapování, jejíž výřez přikládám. Je na něm totiž německý nápis Thiergarten, což ukazuje na oboru lesní zvěře a na období zhruba poloviny 19. století. Obora byla velmi pravděpodobně docela rozsáhlá, leč nevím o dalších zbytcích ohradní zdi v jiných souvisejících oblastech.
Zeď na Provazci (Hřebeny)
Již Tomáš Krumphanzl poukazuje ve svém článku na blíže nespecifikovanou zeď vedoucí hřebenem Provazce až na Holý vrch mezi Hluboší a Pičínem. Zeď se zbytky dlouhými asi 900 metrů je vedena po historické vlastnické hranici i po dnešní katastrání hranici obcí. Domnívám se, že jde rovněž o zeď proti přebíhání zvěře, nejspíše také z období poloviny 19. století. Zajímavé ale je, že kamennou na sucho skládanou zeď lze najít i podle k jihu směřujícímu průseku kolmém k hřebeni asi 200 metrů východně od Holého vrchu. I tato zeď se zbytky dlouhými asi 200 metrů prakticky kopíruje historické hranice, ale znamenalo by to, že se o lesy zdmi dělilo více majitelů.
Zeď na Hraničním hřebeni (jižní Brdy)
Na tomto webu nedávno dost podrobně probíranou zdí je zeď obory lesní zvěře (nebo zábrany proti přebíhání zvěře mezi panstvími) z první poloviny 19. století. Její původní rozsah se nakonec ukázal jako minimálně téměř čtyřkilometrový, kromě jiných podkladů i podle speciální vojenské mapy v S-42 z roku 1953 v měřítcích 1 : 10 000 a 1 : 25 000, výřez z jedné přikládám. Vedla od osady Nouzov až téměř k vrchu Štěrbina. Částečně sledovala i někdejší panskou hranici. Je zřejmé, že její značná část je rozebrána, tím spíše, když podle ní dodnes vedou cesty. Zachovaly se dva úseky 40 m a 140 m dlouhé s výškou do dvou metrů, a pak ještě dalších několik set metrů dlouhých úseků se zachovanými základy zdi nebo jen velkých neodvezených balvanů.
V říjnu 2024 se mi přihlásil Jakub Kuba s dobrou místní znalostí zdejšího lesa. Upozornil mne na zajímavá místa, z nichž nejméně jedno (viz výše - záběry označené jako knížecí střílna) velmi pravděpodobně sloužilo k hromadnému odlovu zvěře. Bylo umístěno šikovně asi v polovině zdi v nevelké vzdálenosti od ní, kam mohly být služebnictvem naháněny kusy vysoké nebo i černé zvěře a kde mohl pan kníže se svými pomocníky (kteří mu nabíjeli) čekat pod dřevěnou stříškou v bezpečí před uhánějící zvěří na ty nejlepší lovecké zážitky. Také proto mohl ulovit několik trofejních kusů za odpoledne...
Kdyby někdo z čtenářů věděl něco více ke zmíněným zdem nebo znal další takovou na Brdech či v jejich blízkém okolí, jistě by to zajímalo nejen autora tohoto článku.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment