Dnes se vydáme do oblasti, která, ač je podle mého názoru více než kouzelná, je navštěvována jen velice zřídka. Neleží sice přímo na turistické značce, ale není od ní zase nějak moc vzdálená. S sebou doporučuji "padesátku" mapu (ale možná by stačila i "stovka"), kompas tentokrát zapotřebí ani nebude, ale rozhodně si obujte pevné boty (žádné sandály!).
Ona zajímavá oblast se nachází jihozápadně od proslulé Kuchyňky a na ni navazujícího Malého vrchu. Je to hřbet tvořený v podstatě dvěma kopci - Provazcem (639m) a Holým vrchem (632m). Právě Provazec, Holý vrch a pod nimi se rozkládající údolí V zabitých budou nyní ve středu našeho zájmu. Důvod jejich utajenosti spočívá především v tom, že leží mimo turistické značky (slavná červená hřebenovka si to z Malého vrchu střihne na populární Plešivec - obchází tedy toto území ze severu, zelená je naopak obchází z jihu). Podle mého názoru v tom není nutné spatřovat žádné strategické záměry (utajení vojenských objektů apod.), protože jsem tu nenarazil na nic, co by bylo nutné skrývat. Patrně jde tedy o prosté rozhodnutí KČT tudy zkrátka cestu nevést, ale nejsem vševěd a tak nemohu vylučovat žádný motiv.
V tomto "průvodci" navštívíme uvedená místa ve směru od Kuchyňky. Doporučuji vypravit se tam ve spojení s nějakým delším vejšlapem (např. vyjít z Dobříše do Jinec apod.), což vám pak zabere jistě celý den, nebo se na ně pochopitelně můžete vypravit i z druhé strany - z údolí Litavky - to záleží na vás.
Podklad plánku je naskenován z mapy Dobříšsko 1:50000. Její autor a vydavatel ing. Petr Dudík nám poskytl toto mapové dílo k bezplatnému zveřejnění na našich stránkách, za což mu i na tomto místě děkujeme. Podrobnější informace o mapě naleznete v sekci Mapy.
Než vyrazíme, připomeňme si tuto krajinu v trochu širších souvislostech. Tato část Hřebenů má poměrně zajímavou morfologii terénu (viz též obecná stránka Hřebeny). Jak je patrné z výškopisných map, za Studeným vrchem se náhle vedle hlavního hřebene objevuje jeho severní dvojče, reprezentované vrchy Malá Baba, Velká Baba a Písek, potažmo Plešivec, zatímco hřbet, který bychom možná mohli považovat za "hlavní" (i když nižší), pokračuje přes Kuchyňku, Malý vrch, a dále přes náš Provazec a Holý vrch až nad Příbram. Prostor mezi oběma hřbety je vyplněn rozložitým sedlem, z něhož na severovýchodní stranu vytéká potok zvaný Chumava, na druhou stranu pak potok, který žádné jméno asi nemá, ale údolí, kterým protéká se říká V zabitých. Z jihu na sever naopak sedlo protíná silnice z Bukové u Příbramě do Hostomic. V místě, kde silnice dosahuje svého vrcholu, ji křižuje slavná červená hřebenovka. Tento bod můžeme považovat za výchozí pro naše putování.
Ocitnete-li se v sedle uprostřed parného letního či jarního dne, měl bych pro vás jeden tip. Ještě než vyrazíte na Provazec, který se od výchozího bodu nachází cca na jihozápad, jděte od silnice kousek po červené směrem na západ. Značka vede po jakési panelové cestě. Po pravé straně se rozprostírá mladší les, zatímco levou stranu vyplňuje téměř až k vrcholu Provazce rozsáhlá (mnohahektarová) mýtina. Je tedy již celkem zarostlá křovisky a mlázím, a tak to tu působí docela zajímavě. Asi po 200 m chůze po panelové cestě je houštinách mýtiny ukryté zajímavé překvapení - jezírko. Od samotné panelové cesty je vzdálené pár metrů, takže byste ho měli nalézt. Nemám tušení, kde se tam vzalo a kde se v něm bere voda. Je pravda, že má docela pravidelný tvar, a tak lze usuzovat na jeho umělý původ. Voda v něm byla vždy docela čistá a minimálně k opláchnutí nohou vhodná (je tedy fakt, že vyloženě v parném létě jsem tam nikdy nebyl). No zařiďte se podle libosti.
Provazec
Od jezírka můžete na Provazec vyrazit houštinou přímo, nebo se můžete vrátit na asfaltovou silnici, namířit si to kus dolů na Bukovou a na Provazec uhnout ze silnice v místě, kde houština přechází v les. Ať tak či onak, když stanete na Provazci, bude se vám to určitě líbit. Vrchol Provazce tvoří menší skalka rozpadající se na kamennou suť (rozhodně sem tedy nevyrážejte v sandálech!). Otevře se vám nádherný pohled na celé sedlo. Přímo na sever majestátně trůní nejvyšší hora Hřebenů Písek (690 m), na které neúnavně dnem i nocí rotuje radar pro řízení letového provozu. Vydejte se dál na západ po hřebenu kopce. Určitě si hned všimnete, že na po celé linii hřebenu se táhne zajímavá kamenná zídka. Je to patrně pozůstatek hranic dvou panství, ale ruku do ohně bych za to nedal. Zídka je asi 40 cm široká a většinou z ní zbyla jen rujna, ale místy dosahuje i výšky dospělého člověka. Je vyznačená i v mapě KČT 1:50 000 a táhne se až na Holý vrch. Vrchol hřebene je pokryt většinou dubovým porostem a spolu se zídkou tak vytváří velmi zajímavé prostředí.
Holý vrch
Postupně dorazíte až na Holý vrch. Půjdete-li tudy začátkem jara, než to tu všechno zaroste vegetací, budou vás cestou provázet pěkné výhledy na jednu i druhou stranu. Narazíte (nejen na jaře) i na zajímavý bunkr pod Holým vrchem (jakási zemljanka přilepená na zmíněnou zeď).
Rovněž na holém Vrchu to stojí za to. Rozhodně není úplně holý, jak možná podle názvu kdysi byl, ale v současnosti na něm probíhá obnova lesních porostů a tak je na několika místech pěkně ostříhán, což umožňuje rozhlédnout se v každém ročním období. Z jednoho (severního) průseku vidíte pěkně Písek a oblast Komorska, pod nimiž se rozkládá hluboké údolí, do kterého budeme sestupovat za chvíli. Ze západních průseků se naopak otevírá pohled na údolí Litavky a na za ním se rýsující střední Brdy. Dobře lze rozeznat Jinecké Hřebeny (Koníček, Pec, atd.), stejně jako hřeben Brda - Klouček - Slonovec. Z jiného místa je zase krásně vidět temeno Toku a kužel Třemošné. Zkrátka a dobrě, stojí to tu za to! Skoro bych řekl, že to je zajímavá konkurence Čertově kazatelně na Plešivci. Takže se pěkně pokochejte, protože co nevidět sféru "šestistovek" opustíme a sestoupíme do údolí V zabitých.
Údolí V zabitých.
Nevím, jak oficiální název to je, protože v běžných mapách jej nenajdete. Uvádí jej ale Jan Čáka ve své publikaci "Toulání po Brdech" a tak si jej od něj vypůjčím. Udolí je sevřeno z jedné strany návrším Komorska (navazuje ze západu na Písek) a z druhé strany vrchem Hořice (západní výběžek z Holého vrchu). Doporučuji do údolí sestoupit co nejrychleji z vrcholu Holého vrchu - tedy směrem na severozápad. Je to sice sestup více než drsný, ale vyplatí se. Když totiž sejdete až ke korytu potoka přímo pod Holým vrchem, ocitnete se doslova v pohádkovém světě. I když je tu v mapě (1:50000 KČT) zakreslena podél potoka lesní cesta, nic takového tu nenajdete. Je tu jen jakási zvěří stezka, která vede chvíli po levé, chvíli po pravé straně, chvíli potokem apod. Větve stromů zde padají až k vodě, takže se tudy člověk prodírá jen obtížně. Je tu zato nádherný chládek, ticho a voda v potoce je nádherně čistá. Předpokládám, že i v polovině července by tu nějaká mohla být. Zde v horní části se vlastně údolí údajně jmenuje nebo jmenovala "V jezírkách" (podle Čáky), což by nasvědčovalo tomu, že tady kdysi nějaké takové "útvary" mohli být. Čím sestupujete po proudu potoka níže, tím se údolí více rozestupuje. V jeho dolní části už nějaká ta cesta je. Narazíte tu také na několik vrtů na pitnou vodu, ale asi se moc nenapijete, protože vše je důkladně oploceno a uzamčeno.
No a to už vlastně přicházíte do velkého údolí řeky Litavky. Odtud už je to coby kamenem dohodil třeba přes Čeňkov do Jinec na vlak.
A to nejlepší nakonec: Honza Moravec ve své fotogalerii zveřejnil řadu snímků pořízených právě v této oblasti. Snímky jsou to opravdu krásné a tak neváhejte a navštivte jeho virtuální výstavu.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment