Stránky
milovníků
brdských
hvozdů
.org

   Vřesová pole vlnící se ve větru, hukot a šum větví zakrslých smrků, nízko letící syrová mračna, jen tu a tam nesmělý zpěv skřivanů, vyjímečná, poněkud zádumčivá atmosféra. Jeden z mnoha obrazů nejvýše situovaného místa celého Brdského pohoří - Toku.

Výhled z dopadové plochy na severovýchodním úbočí Toku (směrem k Jineckým Hřebenům) ...

 

   Tok. Nejedná se - jak by se dalo očekávat - o vrch či horu v pravém slova smyslu, ale spíše o jakousi náhorní plošinu v centrální části Brd. Při pohledu z různých světových stran se Tok jeví velmi nenápadně, dokonce často bývá i skryt za jinými vrchy (není tedy divu, že poměrně dlouho byl za nejvyšší vrchol Brd považován mnohem výraznější vrch Praha). Pravděpodobně nejvýrazněji vyhlíží Tok při pohledu z Jineckých Hřebenů, konkrétně ze skaliska na vrchu Pec.

   Celý masív Toku je poměrně rozsáhlý a mnohotvárný. Má drsné klima - je plně otevřen a vystaven větrům všech směrů, mrakům a mlze, dešti, sněhu a ledu. Větší část je zalesněna převážně chudými smrkovými porosty, místy notně podmáčenými (zejména na jihozápadním úbočí, v pramenné oblasti Rezervy), místy však i suše skalnatými až suťovitými. Vrcholová část plošiny již má charakter přímo syrové horské pláně. Smrky jsou zde nízké, podsadité a sukaté, na cílové ploše tu a tam i "vlajkovité". Podstatnou - a rozhodně nejzajímavější - část masívu zaujímá bývalá cílová (dopadová) plocha. Z masivu Toku vybíhají podružné hřebeny, přecházející do dalších relativně samostatných vrchů (Jordán, Koruna, Brdce, Klobouček) a stékají četné potoky (Rezerva, Červený, Pilský či Albrechtský potok).

Jihovýchodní - již trochu zarostlejší - část dopadové plochy na Toku ...

 

   Tok má v poznání Brdské krajiny - nebo chcete-li: mezi Brdskými poutníky - své zcela specifické místo. Dá se říci: vidět střední Brdy rovná se vidět zároveň i Tok. Tok je hned po Padrťských pláních druhou nejnavštěvovanější oblastí středních Brd.

Vrchol

   S vrcholem Toku je to poněkud zapeklité - není totiž jen jeden. Názory na polohu a výšku vrcholového bodu se postupně vyvíjely - a troufnu si říci že se ještě stále vyvíjejí. Temeno Toku je poměrně ploché a v minulosti bylo i terénně poněkud nepřehledné. Starší mapy udávaly výšku 857 a 862 m. a vrchol situovaly do jiného místa, než ty současné (dá se předpokládat že přesnější) - ty udávají výšku Toku 864,9 m a vrchol situují poněkud dále (asi 200-300 metrů JJV od "původního vrcholu"). Triangulační bod je však založen v místě "původního vrcholu", což má za následek mylnou představu o vrcholu přímo v terénu.

Pěšina k vrcholu Toku nevypadá nikterak nápadně ...

První kandidát na vrchol Toku - triangulační bod ...

 Oficiální, leč bohužel nesprávný vrchol Toku (několik metrů od triangulačního bodu) ...  Je to tak: v terénu je triangulační bod - tyč, na které je připevněna stará tabulka s nápisem cca "V. Tok, 865, nej. v. Brd". O necelých 10 metrů vedle, na jednom ze zakrslých smrků, je připevněna nerezová schránka s vrcholovou knihou, teploměr a od loňského roku (tedy 1999) malá tabulka od - teď se podržme - ČSOP Strašice, s označením "Tok - 865". Stačí se porozhlédnout trochu kriticky po okolí a snadno zaregistrujeme, že toto místo rozhodně není nejvyšším bodem okolního terénu - směrem na JJV totiž terén dále stoupá. Pokud se vydáme tímto směrem, narazíme po čase (na okraji paseky) na nevelkou kamennou mohylku, která v sobě skrývá kamenný patník. Ani tento "kandidát na vrchol" však není tím pravým - opodál (za protipožárním průsekem) je terén ještě výše. Někde v těchto místech je očividně původní terén nejvyšší, ale nezdá se, že by zde bylo jakékoliv označení (kámen, patník nebo tyč).

Druhý kandidát na vrchol Toku - kamenná mohylka navršená na čtyřbokém patníku ...
SKUTEČNÉ nejvyšší místo Brd - protipožární průsek vedený napříč temenem Toku ...

   Tak - a pak je tu ještě jeden aspekt - ryze současný - který nás dovede k pozoruhodnému, poněkud neočekávanému závěru: před několika lety byl totiž přímo napříč vrcholovými partiemi Toku zřízen široký protipožární průsek. Skutečně nejvyšším bodem Toku je pás navršené zeminy z tohoto průseku, který dává (vezmeme-li za výchozí hodnotu 865m) celých 866,5 m výšky!

 

 


Cílová plocha

   Cílová plocha na severovýchodním a východním úbočí je snad nejzajímavější partií celého masívu Toku. Jde o jednu ze šesti bývalých cvičných vojenských ploch VVP (vojenského výcvikového prostoru) - dopadovou plochu dělostřelecké střelnice na Baštině.

Jeden z cvičných vojenských bunkrů na dopadové ploše ...

 

   Na Ploše jsou zajímavé její tři aspekty - fantastický rozhled, zajímavý porost a pozůstatky po vojenské činnosti. Pokud se vydaří počasí a je dobrá viditelnost, lze z Plochy přehlédnout celou severovýchodní část středních Brd (Houpák, Beran, Koníček, Brda) až do Hřebenů (Plešivec, Písek), přes severní část příbramské kotliny až po Písecké hory a Temelín na vzdáleném obzoru. Pokud je opravdu dobrá viditelnost, jsou vidět za vršky Křivoklátské pahorkatiny dokonce i některé kopce Českého středohoří resp. na druhé straně okrajové partie hl. m. Prahy. Porost Plochy tvoří ve spodním patře husté a vysoké vřesoviště s borůvkou, brusinkou a dlouhou pocuchanou trávou, ve vyšším patře pak roztroušené smrkové zákrsky a mlaziny. Povrch plochy je zbrázděn řadou rýh, děr a kráterů po dopadu nejrůznějších střel. Místy je dost mokro a terénní sníženiny jsou zaplavené vodou. Na Ploše jsou k vidění cvičné cíle a pozorovací objekty (bunkry), zbytky nejrůznější munice - od zachovalých kusů (pravděpodobně největší bývala raketa o průměru cca 50 cm) až po ocelové střepiny nejrůznějších tvarů a velikostí. Při okrajích Plochy je značné množství mysliveckých posedů, pospojovaných nenápadnými pěšinami.

Zbytky pohonné jednotky jakési taktické střely, které lze na Ploše nalézt ...


Prameniště Rezervy

   Západní úbočí Toku - tedy jeho návětrná strana - patří rozhodně mezi nejvlhčí oblasti na celých středních Brdech. V houštinách mladého smrčkoví i v okolním vzrostlejším lese se zde sbíhá řada průsaků a stružek, z kterých se později utváří tok Rezervy. V pramenné oblasti lze vidět klasické mokřiny s hustými mechové porosty a pramennými jezírky. Pokud vydatněji zaprší, stává se prameniště mohutným trychtýřem, z kterého voda stéká do koryta Rezervy, což je leckde zřetelně vidět - není nic neobvyklého, pokud Rezerva naplaví hromady kamení a štěrku do lesa mimo své koryto. Oblast funguje i jako přirozenné útočiště značné spousty zvěře.

Carvánka

   Na jihozápadní straně Toku, nedaleko vrcholu, stávala kdysi hájovna zvaná Carvánka. Pokud je mi známo, bylo to nejvyšší trvale osídlené místo nejen Brd, ale i celých středních Čech. O historii Carvánky se lze podrobněji dočíst v knize J. Čáky "Střední Brdy - krajina neznámá" (viz sekce Literatura). Současnost Carvánky pak spočívá v tom, že na rozvalinách původní Carvánky kdosi - jako stylový pomník - znovuobnovil část rohového zdiva a umístil dřevěnou tabuli s nápisem. Kromě toho na "Carvánské" loučce nedavno vyrostla nová lesácká chata s malým rybníčkem, takže místo opět ožilo.

Carvánská louka v záplavě podvečerního slunka ...


Havarované letadlo

   Na jihozápadním úbočí Toku, v pramenné oblasti Rezervy, lze dodnes nalézt zbytky havarovaného letadla. Kdy k havárii došlo a o jaký typ letadla se jednalo, lze ze zbytků jen těžko určit - jedno je však jisté - jednalo se o letadlo české (nebo alespoň postavené z některých českých dílů), poválečné provenicence, pravděpodobně s turbovrtulovým pohonem.

text a foto : Martin Adámek

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Menu