"Když jednoho dne odešel Krok, starosta mocného rodu, k otcům, želel ho všechen lid. Popel jeho i zbraň uložili do hrobu vedle mohyly Čechovy. Z rodiny moudrého soudce zůstaly tři dcery: Kazi, Teta, Libuše. V útlém mládí svém žily na Budči, kdež se učily moudrosti s jinými pannami a jinochy svého plemene i s těmi, kteří z jiných sem přicházeli, jako Přemysl z rodu Stadiců. Nad ně nade všechny , tenkrát i pak, vynikaly Krokovy dcery jako štíhlé lilie nad květy luční, moudrostí a myslí ušlechtilou i spanilostí tváře a postavy, jež byla krásně na výsost urostlá, takže byly na podiv všem.
Z nich Kazi znala všeliké býlí a koření i jeho moc. Jím hojila různé neduhy, než i pouhým slovem krotila bolesti, zažehnávajíc je jménem mocných bohů a duchů. Svým mocným slovem a kouzlem žehnání přinutila často i Sudičky k své vůli a vracela život i tam, kde již unikal posledním dechem. Ta po smrti otcově sídlila nejčastěji na hradě, jež stál u hory Oseku poblíže řeky Mže, jež po ní slul Kazín Hrad."
Tak píše ve Starých pověstech Českých Alois Jirásek v pověsti o Krokovi a jeho dcerách. Kazínem se dnes nazývá hradiště na břidličnaté skále, na pravém břehu Berounky u Černošic. Osamocená skála se zvedá nad klidnou hladinou Berounky a od sousedních strání je oddělena roklí. Místo jako stvořené pro hradiště. Ale bylo tady opravdu hradiště bájné Kazi? Po dlouhou dobu se o toto přeli kronikáři a historikové jako Kosma, Dalimil, Václav Hájek z Libočan či Daniel Adam z Veleslavína. Veškeré pře ukončil až archeolog Jan Axamita, který zde prováděl výzkum v roce 1916 a objevil, že opevnění na Kazíně je středověká tvrz. Před ním zde bylo dvojí výšinné osídlení, starší neolitické (pozdní doba kamenná) a po něm hradiště halštatské ze starší doby železné. Hradiště slovanské zde nikdy nebylo.
Kazín u Černošic tedy nemůže být oním bájným hradištěm legendární Krokovy dcery, ale to nám nemusí vůbec vadit a na hradiště se můžete zajít podívat i tak.
Dnes je jedná o velice lehkou vycházku, která nám zabere tak maximálně jeden půlden a to i se zastávkou v některé z osadních hospůdek na malé občerstvení. Náročnější pochodníci mohou tuto vycházku spojit s výstupem na Cukrák nebo dokonce i na Kámen, o kterém jsem již psal. Ale pojďme již. Z vlaku, do kterého jsme nasedli na Smíchově, vystoupíme v Černošicích a vydáme se po žluté turistické značce. Přejdeme přes trať a po pár metrech dojdeme k Berounce. Tu překonáme po lávce a pokračujeme chatovou oblastí dále. Tady je značení trochu odfláknuté a tak nezapomeňte asi po 70 metrech od lávky, na malém náměstíčku zahnout vpravo a kolem tenisových kurtů se vydat již správným směrem, po pravém břehu Berounky směrem k vysílači Cukrák, který je již zdaleka vidět na počátku hřebene Brd. V horkém létě zde určitě najdete i vhodné místo pro osvěžení v Berounce a i rybáři si zde najdou svoje místečko pro tiché posezení nad udičkou. Ale pokračujme dále. Po krátké době dojdeme do obce Kazín a za nedlouho již stojíme na konci široké cesty a před námi je pověstná hospůdka u přívozu. Doporučuji si nechat její návštěvu na pozdější dobu, jelikož by vás mohlo nějaké to pivečko či utopenec pěkně tížit při výstupu na skalnatý ostroh nad Berounkou.
Nejprve se vydáme podél Berounky po modré turistické značce, jen kousek proti proudu abychom si skálu prohlédli pěkně odspodu. Ti, co budou chtít pokračovat dále na Cukrák, zvolí ovšem opačný postup a odtud budou rovnou pokračovat po modré směrem na Cukrák. Po krátké prohlídce se vydáme zpět ke Kazínu, u přívozu odbočíme doprava a začneme prudce stoupat mezi chatami směrem k hradišti. Po chvilce se cesta mezi zahrádkami prudce stočí doprava a dále stoupá v levém oblouku stále vzhůru. Jakmile minete poslední stavení po pravé ruce, začněte již pomalu hledat nějaký vstup do lesa. I když na Hradiště nevede žádná turistická značka, což je přinejmenším podivné, jelikož ze skály je velice krásný výhled na Berounku a na hřeben Brd, najdete zde určitě dostatek prošlapaných cestiček, které vás dovedou až na vyhlídku nad Berounkou. Po úzké šíji, která spojuje skálu se svahem a ve které byl kdysi vykopán obranný příkop, dojdeme na předhradí, přejdeme druhý příkop a jsme na hlavním nádvoří. Ne, nehledejte tady žádné zázraky či hradiště typu Kozího hrádku u Tábora. Budete potřebovat velkou fantazii, abyste si představili alespoň ty příkopy či nádvoří. Dnes je vše zarostlé akátem a bezinkou a jen lehce zvlněný terén dává tušit příkopy či valy. Vše nám ovšem vynahradí vyhlídka na konci šíje. POZOR, zvláště vy, kteří si s sebou vezmete děti. Žádné zábradlí, žádné upozornění a najednou je tu konec, pod nohama prázdno a kdesi v hloubce v klidu plyne Berounka. V klidu se posaďte na prosluněnou skálu a kochejte se výhledem na okolní krajinu. Úplně vlevo vykukuje špička věže vysílače Cukrák a za ním se táhne hřeben Brd - Humenská, Kámen, údolí Všenorského potoka, Strážný a dál a dál, kam až vaše oko dohlédne, se táhne tento Středočeský masiv. Přímo před vámi se rozprostírají Černošice, Mokropsy a na vrchu obec Vráž. Pod vámi v klidu plyne Berounka na ní loďky s klimbajícími rybáři. Když budete mít štěstí, tak vpravo dole můžete spatřit i místní přívoz.
Až se vynadíváte, tak seběhněte zpět dolů do Kazína, a pokud budete mít čas, tak se občerstvěte v hospůdce u přívozu, ze které budete mít i dobrý výhled na přívoz, takže vám neujede. Ano dneska pojedeme lodí. Není to nějaká super loď, ale kdo jste jel naposled lodí na Berounce :-). Přívoz jezdí od jara do podzimu každou půlhodinu a příjemná paní převozní vás za zlaťák převeze na druhý břeh a možná Vám i cinkne na pořádný lodní zvon, který na této pramici nechybí. Až se ocitnete na druhém břehu, můžete se vydat na nedalekou zastávku Mokropsy, nebo se projít mezi domky a dorazit zpět do Černošic.
A to je pro dnešek vše. Krátká, nenáročná, ale docela příjemná procházka okořeněná výhledem a plavbou po Berounce, kterou určitě ocení i vaše ratolesti.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment