Vrch Ždár je nejenom jedním z kopců, které obklopují rokycanskou kotlinu, ale také dominantou přírodního parku Trhoň, přestože se svou výškou 629 m n.m. není zdaleka nejvyšší kótou, kterou zde najdeme. Příčina této jedinečnosti tkví v tom, že zejména okolí samotného vrcholu má svůj „genius loci“, který působí, jak dokládají na místě němí svědkové lidské přítomnosti, již více než dva a půl tisíciletí.
Z geologického hlediska je Žďár tvořen převážně prvohorními slepenci a buližníky, což je obzvlášť viditelné na vrcholových partiích. V širším okruhu se zde nacházejí také břidlice, v povodí Klabavy výskytem časté. Svrchní čtvrtohorní překryv je tvořen hlinitými a hlinitokamennými sutěmi. Samostatnou kapitolou s přesahem do oblasti flóry a fauny jsou mohutná suťová pole pod skalními terasami v blízkosti vrcholu. Jejich mocnost je odhadována na řádově desítky metrů a mimořádná schopnost akumulace chladného vzduchu podporuje vznik společenstev se specifickou – chladnomilnou - druhovou skladbou.
Hradiště, které se nachází na vrcholu Žďáru, je obestřeno nejedním tajemstvím. Tajemno však není způsobeno ničím transcendentním, nýbrž minimem hmatatelných archeologických nálezů, často bez úplného nálezového kontextu. Zatímco valy obklopující prehistorické sídlo jsou kromě míst rozebraných kvůli vytvoření průchodů pro současné i dávné cesty zachovány celkem dobře, archeologických nálezů existuje jen okolo desítky, přičemž ne všechny byly uskutečněny na území hradiště a ne všechny se vztahují k době původního osídlení. Podle datace toho mála, co zde bylo nalezeno, se jedná o před-keltské osídlení, z pozdní doby bronzové s možným přesahem do doby halštatské. Nelze dokoce vyloučit ani fungování jěště v době laténské, tj. možnost, že by se na Žďáru pověstní Keltové přece jenom v běhu staletí vyskytli, nelze vyloučit. Ale stáří hradiště je vyšší než věk keltských oppid, hrubým odhadem lze jeho počátek umístit někam před rok 500 př.n.l.
Již zmíněné valy se skládají ze dvou linií. Vnitřní linie obepíná ze tří stran samotný vrchol Žďáru. Čtvrtou stranu obdélníku o rozměrech v řádech desítek metrů tvoří strmý skalní sráz. Vymezení této vnitřní části, které se někdy přezdívá „zahrádka“, je zcela nepřehlédnutelné i pro náhodného kolemjdoucího. Vnější linie valů je podstatně nižší, vede převážně lesem a v blízkosti cest či na jiných místech, kde se během staletí něco dělo, je někdy částečně nebo úplně odstraněna.
Existují dvě teorie vysvětlující význam valů. První z nich je nasnadě – valy představovaly opevnění. Druhá jim přisuzuje symbolický význam, coby psychologického oddělení hradiště od okolní krajiny a interně pak vyhrazení životního prostoru elity a snad také „posvátných míst“. Jinými slovy podobnou úlohu, jako má v dnešní době plot. Argumentem pro tento názor má být nevalný obranný účinek kamenných valů. Mohu-li vyslovit pouhý laický názor, první teorie se mi pozdává více. Pokud vezmeme v úvahu současný stav, stáří hradiště kolem 2500 let a rychlost, jakou příroda podobné stavby pohlcuje a také příležitostnou těžbu stavebního kamene (valy prý bývaly ještě v 19. století místy až o třetinu vyšší), vyplyne nám, že ve své době zde stály dvě souvislé linie valů, několik metrů vysoké, se zády beze zbytku krytými vysokým skalním srázem. Valy byly navíc většinou na vrcholku vylepšeny dřevěnými palisádami, v „luxusnější“ podobě pak dokonce mělo kameno-hlinité těleso valu dřevěné výztuže v podobě roštů a mohutných kůlů, umístěných v nevelkých rozestupech. Jak vypadalo v tomto ohledu hradiště na Žďáru již asi nezjistíme, po něčem takovém zde není bohužel ani památky. Však jsou také, vzhledem k pravděpodobnosti dochování dřevní hmoty, podobné nálezy zcela ojedinělé.
Ze skalních teras se nabízí nevídaný rozhled na vísku Hůrky, nedalekou Radeč, na část Rokycanska protnutou dálnicí D5, na kdysi hornické okolí Klabavy a Ejpovic a na obzoru také na stoupající chvosty kouře, prozrazující polohu západočeské metropole Plzně.
Mimořádné podmínky rozhledu z vrcholu Žďáru se nabízely k využití i v moderní době. V roce 1928 zde vybudovala dřevěnou věž Vojenská zeměměřická správa. Účel stavby byl zřejmý, viz. kamenné patníky s nápisy VT (vojenská triangulace) z let 1927 a 1928 , které jsou rozesety po mnoha vrcholech Brd. Také Klub českých turistů uvažoval ještě před 1. světovu válkou o výstavbě zděné rozhledny na Žďáru, záměr se však neuskutečnil. Plánovaná kamenná stavba byla architektonicky skutečně pěkná a předpokládaný rozhled impozantní. Avšak vzhledem k mimořádným přírodním podmínkám, podobně jako třeba na Plešivci, současný ráz temene Žďáru již ani příliš vylepšovat nepotřebuje.
Když už hovoříme o turistice - turistické trasy nemohly Žďár a zejména jeho vrchol samozřejmě opomenout. Se značením první z nich bylo započato již na počátku 20. století (r. 1908). Po těchto stezkách se chodí s nezbytnými obměnami dodnes, tedy již přibližně 100 let. V 1. polovině 20. století coby zlaté éře pěší turistiky vznikly na Žďáru postupně tři turistické chaty, z nichž se však do dnešních dnů ani jedna nedochovala. Po té nejstarší nám zůstal název rozcestí červené a žluté značky „U býv. Staré chaty“. Další, tzv. „Nová chata“ stála rovněž u dnešní červené turistické značky, v malém sedle jihovýchodně pod vrcholem Žďáru. Již dávno zanikla, na místě se ještě před pár lety daly najít stopy občasného krátkodobého táboření, dnes je nedaleko odtud informační tabule naučné stezky. Poslední a rovněž již neexistující chata stála až za vnitřními valy uvnitř „zahrádky“. Osudem dřevěných bud byly vesměs, nikoliv nečekaně, požáry.
Pro milovníky moderních forem turistiky bude zajímavá, i když jistě ne překvapivá informace, že na Žďáru najdete moc pěknou geocache. Na své si přijdou i sportovci závislí na adrenalinu, protože na „Vyhlídkové skále“ a blízkých „Oltářích“ (místní názvy jednotlivých částí skalních teras) je vytyčeno několik desítek lezeckých tras, oficiálně přístupných pro členy Českého horolezeckého svazu.
Také z přírodovědného hlediska je okolí vrchu Žďár významnou lokalitou. Celá oblast spadá do přírodního parku Trhoň, pojmenovaného podle jednoho z výrazných kopců v prstenci obklopujícím ves Hůrky. Rozloha parku činí 4093,4 ha a byl ustaven vyhláškou ONV Rokycany v roce 1979.
Ještě mnohem dříve však existovala přírodní rezervace v okolí vrcholu samotného Žďáru. Již 13.4.1953 vydalo „Ministerstvo školství a osvěty“, jak zněl jeho plný název, výnos ustanovující přírodní rezervaci v katastru obce Pavlovsko s výměrou 20.48 ha. Z dnešního pohledu je zajímavé, že tento desítky let starý výnos vlastně vůbec neobsahuje důvod ochrany, zato však v několika bodech přesně taxativně vyjmenovává zákazy a povinnosti spojené s hospodařením a pohybem v rezervaci. Současné dokumenty týkající se rezervace jsou samozřejmě řádově obsáhlejší a složitější. Můžeme tedy ocitovat i poslání rezervace: „Ochrana přirozených porostů na skalnatém kopci s vyvinutými suťovými porosty bučinného charakteru a s kamenným mořem s význačnou lišejníkovou flórou.“ Výše uvedené informace jsou čerpány ze stránek AOPK (Agentury ochrany přírody a krajiny). Je to nanejvýš doporučený zdroj informací pro každého, koho zajímá historie této poměrně letité rezervace.
Kromě acidofilních porostů buku (zmiňovaných ve zdůvodnění ochrany) a dubu zimního zde najdeme také kulturní smrkové porosty (s možnými zbytky původních přirozených smrčin v okolí skal), jeřáb či chráněný tis červený, jenž je však uměle introdukován, t.j. jeho přítomnost je dílem výsadby.
Žďár a celkově Trhoň nepatří k vojenskému újezdu, ale jedno téměř vojenské zařízení zde najdeme. Při cestě vedoucí z Borku u Rokycan směrem na Pavlovsko se nachází střelnice Policie ČR, místně přezdívaná (dle speciálních jednotek) „URNA“. Areál oplocený vysokou zdí je dobře viditelný z Vyhlídkové skály na vrcholu Žďáru. Pozoruhodné je stáří střelnice – vznikla jako armádní ještě za Rakouska-Uherska, na přelomu 19. a 20. století.
Použité prameny:
Kniha Vrch Žďár u Rokycan, kolektiv autorů, 2006. Viz. zdejší sekce literatury.
Popis rezervace Žďár na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny
Horolezecký popis lokality na stránkách lezec.cz
Komentáře vytvořeny pomocí CComment