Skoro 30 let chodím po Brdech a v paměti mi utkvívají krom zážitků, jakými jsou třeba setkání se zvěří, vrtochy počasí a všelijaké nálezy, také vzpomínky na zajímavé výhledy. Jsou pomíjivé, nedají se ani zachytit, nejvzdálenější horizonty bývají nejasné, těžko lze podobnou atmosféru daleké dohlednosti přesně opakovat. Slunce je v jiné poloze, je jiná teplota, vlhkost, oblačnost, fouká jiný vítr. Na výhledu většinou nejde třeba půl dne čekat na lepší podmínky.
Přesto člověku zůstane desítky kilometrů vzdálený horizont v paměti, a pokud ho vídává i z jiných podobně orientovaných výhledů, začne řešit zejména výrazné objekty (hory, kostely, věže, rozhledny, lomy, města, komíny). Když se mu jich několik podaří identifikovat, často se stane, že se pak poblíž těchto cílů ocitne a má možnost se podívat opačným směrem, čímž si lépe osvojí celkové prostorové uspořádání objektů a snáze se mu pak určují další méně výrazné cíle v okolí.
Takto jsem smýšlel o výhledech a vzdálených horizontech do srpna 2020. Pak jsem uviděl po letech zase Milešovku (837 m) z Prahy (862 m), a řekl jsem si, že to tak nenechám, že si v tom včetně několika atmosférických jevů udělám pořádek. O ten se s vámi, chcete-li, podělím.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment