V době, kdy se všeobecně očekávalo zničení Brd ze strany masového komerčního turismu, přišla pro lesy pohroma z úplně jiné strany. Po drobných záchvěvech lesních kalamit větrných a mniškových se spojením několika negativních faktorů objevila na Brdech po dlouhých letech nová broučková doba - doba kůrovce.
Už Karel Klostermann popisoval okolnosti a průběh takové přírodní katastrofy ze šumavských lesů z druhé poloviny 19. století. V té době na Brdech finančně krvácel Dr. Bethel Henry Strousberg a lesní kalamita nejprve zapálila jiskřičku naděje v jeho podnikání, aby ji následně definitivně zhasla.
Další podobnou pohromu Brdy zažily za 2. světové války, kdy větrná smršť doslova svlékla kopce, vršky a hory ze smrkového hávu, zejména v severozápadních koutech vrchoviny.
Invaze broučků byla v uvedených případech spíše průvodním nebo závěrečným jevem, který dokresloval nebo prohluboval kalamitu. PRVOPŘÍČINA těchto opakujících se globálních jevů, které měly a mají dlouhodobý dopad na celou krajinu z nejrůznějších hledisek, jsou po celá ta léta stejná - z lesů se od dob železářství, uhlířství a sklářství stala továrna na rychle rostoucí a optimálně zpracovatelné smrkové dřevo. Ze sporadického zastoupení smrků se během několika staletí stala dřevina naprosto dominantní, tím spíše pak v době intenzivního lesnického hospodaření za socialismu. Kromě druhové chudoby v této továrně na dřevo vznikla i chudoba věková.
Smrk nemá hluboké kořeny, pokrývají prakticky jen povrch. Jejich tenké vlásky sbírají živiny jen v nejbližších centimetrech pod ním. Je tedy náchylný k vývratům ve vlhčí půdě, zejména po rozvrácení celistvosti porostu jinou příčinou. Přesto smrk miluje vlhko, potřebuje srážky. Nepříznivé kombinace srážek a teplot pro ně však bývají destruktivní - zejména těžký sníh nebo proudící namrzající vlhké mlhy - hlavně na okrajích vysokých porostů dochází ke zlomům a k narušování celistvosti smrčin. Smrk miluje chladno a inverzní kotliny, do nichž stéká studený vzduch z kopců kolem. Asi jsme si všichni ale všimli, že 105 cm sněhu v Míšově už od roku 1929 nikdy nebylo - ubylo zachycených zimních i letních srážek krajinou (odvodněno, přesušeno, a tedy i otepleno s většími teplotními výkyvy), a pětiměsíční souvislá sněhová pokrývka byla naposledy v zimě 1995/96. Dopad exhalací, zejména z dob socialismu, na dlouhodobé zhoršení lesních půd je starou nepovzbudivou třešínkou na už tak jedovatém dortu.
Kyselá odvodněná přesušená půda bez živin (biota se z lesů odváží téměř beze zbytku) a humusu nedovoluje porostům smrků blížícím se díky předchozím globálním jevům k době obmýtí sát nedostatečný a velmi nepravidelný přísun vláhy. Zimní ledové jevy lámou většinu okrajových špiček, sem tam víc zafouká, vznikají kotlíky a stejnověké monokultury nejsou kompaktní. Je s podivem, že i za této situace dokázaly smrčiny udržet na svých větvích několikaleté řady jehlic. Jako by živořící smrky čekaly na několik ještě sušších a teplejších jar. Tak bych popsal člověkem způsobenou DRUHOPŘÍČINU.
Od doby socialismu jsme se posunuli do digitálního věku, kdy se nikomu nechce pracovat rukama a člověk znalý řemesla je k nesehnání. Pokrok není k zastavení, a tak se nám po lesích prohání harvestory a vyvážečky. Ruční práce je drahá a nikdo to nechce dělat, nikdo to neumí. Razí se cesta k přetěžování lesních hospodářských plánů, ačkoliv to podle dokumentace není v papírech vidno - les se prořeďuje, snižuje se zakmenění. Zdůvodňuje se to zmlazením a přirozenou obnovou, neboť na tu umělou už by nebyly peníze a ani lidi.
Osamocení mohykáni po závěrečném proředění bez omrzlých ulámaných špiček vzpomínají na dobu se špičkami, než kolem nich projel harvestor a dal tak prostor mladšímu pokolení. Štěpkovač pak zahrál v pár dnech písničku na rozloučení se s posledními zbytky dřevní hmoty. Kamiony začaly rádi využívat nesčetné mnohdy už asfaltové pěšiny do všech i zapadlých koutů lesa, na něž se v dnešní době musí udělat řádný projekt i s bombastickým odvodněním. Hlavně, že mají ty cesty jména - jaká, to je jedno. A dříví se vozí a vozí. Z lesa do lesa, přes půl republiky, přes půl kontinentu, přes půl světa. Někde opodál je jedna dvě menší oplocenky s jedlí a bukem. Ale toho úsilí, aby mladé stromky rostoucí nepoměrně pomaleji než smrky nebyly udušeny travou pasek! Na víc nezbývá sil, nejsou lidé, kteří by denně procházeli porosty a hlídali brouka. Lidé sedí u laptopů a věnují se digitálně papírové válce, jak obstát v moři předpisů, nařízení, termínů a limitů. Odůvodňují, proč veřejnou zakázku musí vyhrát zrovna pan Novák1, i když je pan Novák2 levnější nebo rychlejší. Tatam je pružnost zásahu proti tiše se plížící kalamitě. Cena dřeva příchodem broučkové doby v jiných lesnatých oblastech klesá, rádoby tržní dotační ekonomika dusí i ty poslední snahy s tím něco zásadnějšího dělat. Tolik TŘETIPŘÍČINA.
Brouček tu je už odnepaměti a čeká, kdy by nejsnáze rozšířil svoje řady v mocnou armádu, která se nezalekne ani borovic. Snadno zjišťuje, že jsou smrky oslabené, v příhodných letech se mu daří a násobí se (2x, 3x, 4x ročně) a šíří. A může být opravdu hodně a hodně dobrých lesních hospodářů, ale stačí několik oblastí, kde se to podcení u jiných, méně dobrých správců, a nezastavitelná kalamita je na světě.
Zajímavé je, že to na Brdy přichází jako na poslední významnější lesní oblast. Nevím, čím to přesně je, zda tím, že tu nemáme národní park s experimenty, nebo tím, že tu je lesnictví tak dlouho doma, nebo tím, že je to tu přece jen z lesa blíž do kamen? Možná se to i chvíli tutlalo.
Asi se tedy už můžeme těšit na šedivé stojaté pahýly s borůvkovým, březovým a jeřabinovým podrostem, zvláště v méně přístupnějších terénech. Na skládky plné hald dřeva. Na nové výhledy. Tu a tam na výstavky, které mají aspoň pár zelených větví. Na spoustu posedů, na nové dřevěné lávky, možná i na nové hatě. Na prohloubení problémů se suchem v krajině a s náhlými povodněmi, na rozšíření kalamity o větrné důsledky na rozvrácených porostech a na další broučky.
Jak asi bude velkým jedlím ukrytým dosud ve smrkových houštinách? Ukážou se nám vážně na velké dálky jen bukové, dubové, javorové a modřínové zbytky vzrostlého lesa? Ponoří se brdský les za jedno nebo dvě destiletí do neprostupných houštin? Co se bude na pilách řezat za 8 let? Ukáže konečně příroda zlenivělému člověku, jak se má "pěstovat" les?
Komentáře vytvořeny pomocí CComment