Voda je s Brdy spjata stejně neodmyslitelně jako les. Je trochu škoda, že jsme se stále s touto jinde vzácnou surovinou nenaučili za dlouhá léta hospodařit (i s lesem máme problémy). Z let minulých nám o pokusech ovlivňovat vodní režim zůstalo nemalé množství více či méně zachovalých památek. Vedle již publikovaného článku o Struhách odvádějících vodu východních svahů Brdců a Malého Toku k březohorským dolům a článku o Gangloffově náhonu odvádějící vodu ze západních svahů Prahy k rožmitálským hutím tu na Brdech zůstává spoustu dalších vodních děl. Z nich několik vybírám, k zamyšlení, případně k poučení. Je pravděpodobné, že časem přibudou další, protože třeba systém vodárenských přivaděčů nad Obecnicí nebo skelnohuťského sběru vody nad Míšovem je velmi zajímavý.
Voda pro Přední Záběhlou
V první polovině 18. století byly kolonizovány německými osadníky jižní svahy Prahy a Malého Toku. Vznikly tak obce Nepomuk a Zalány. V téže době byly kolonizovány českými osadníky i západní svahy Kočky. Vznikla tak obec Záběhlá rozdělená na větší Záběhlou Zadní (Mozolov) a menší Přední (V chalupách). Rožmitálský Nepomuk měl a dosud má mezi chalupami vodoteč, která sloužila ke všem činnostem, řeklo by se jako vodovod i kanalizace a k zajištění požární bezpečnosti. V menší míře měly svůj potok nebo menší zdroje i obce Zalány nebo Zadní Záběhlá, byť třeba nikoliv takto ideálně a centrálně.
A těch pár chalup na Přední Záběhlé? Nebylo jich tak málo, podle nákresu Vladimíra Podzimka šlo o 24 chalup. I její obyvatelé chtěli vodu, podobně jako ji měla poněkud stranou hájovna a fořtovna Na Panských (dodnes je tam malý rybníček).
Na trochu schematickém nákresu zmíněného pamětníka je při jihovýchodním okraji zástavby (nejspíš v dnešní výrazné leč suché rýze) vyznačen potok s rybníčkem. Potok přitéká od horní hájovny a fořtovny, kde dodnes obdivujeme velké duby.
Když budete zkoumat pramenný potok Padrťského potoka kousek nad začátkem Gangloffova náhonu, nemusí vám ujít suché koryto odcházející od potoka po vrstevnici doprava a pomalu se blížící k silničce od Rovin k Přední Záběhlé. Spojíte-li si to dohromady, vyjde vám, že se zřejmě se vznikem osídlení vystavěl i tento asi 600 m dlouhý umělý přivaděč a následné asi 500 m dlouhé úpravy koryta procházející osadou. Bystrý čtenář si nyní klade otázku, jak to ale bylo možné, že se z jednoho docela malého potoka uživily hned dva náhony - Gangloffův a ještě ten přednozáběhelský?
Voda pro okrouhlickou hájenku
Ve výšce 570 m n.m. byla v 50. a 60. letech odebírána voda z Jalového potoka asi 1 km jz od hájovny Okrouhlík. Dodnes je patrný objekt jímání a prakticky celá trasa umělé stoky částečně kopírující lesní silnici Dobrotivská mezi Zaječovem a Strašicemi. Upravovaný vodní náhon má délku asi 500 metrů, dále je byla voda ponechána gravitačnímu toku, čímž byl navýšen průtok potoka kolem hájovny.
Údajně dle informací již zesnulého pana Jindřicha Švamberka ze Zaječova šlo o přívod vody pro malou vodní elektrárnu pro napájení okrouhlické hájenky, která byla vystavěna v době, kdy ministr obrany Bohumír Lomský jezdil na Okrouhlík střílet jeleny (ti se u krmelce u hájovny shromažďovali). Ministr byl ve funkci v letech 1956-1968.
Zabýval jsem se ještě otázkou, zda nebyla využita i voda nedalekého vydatnějšího toku Jedlina, potoka tekoucího od Parmovy nádržky pod Houpákem. Průzkumem v terénu jsem však nic, co by nasvědčovalo umělému korytu z této strany (a tedy další zvětšení objemu vody přes elektrárnu), nenašel, byť by to pro tehdejší stavitele vodního přivaděče bylo pravděpodobně efektivnější.
Úprava Třítrubeckého potoka?
Na tuto eventualitu mne upozornil pan Zdeněk Vaindl, který se v letech 2022 až 2023 zabýval rekonstrukcí bývalé vodní elektrárny u soutoku Padrťského a Třítrubeckého potoka (dříve také Mlatecký potok). Když totiž sledujete tok Třítrubeckého potoka od přítoku Reservy dále po proudu, jeho pravý břeh je strmým úpatím Vrchů. Jen v poslední části, zhruba 250 metrů před ústím do Padrťského potoka, se koryto odklání od paty prudších svahů a směřuje přímo k loveckému zámečku.
Lovecký zámeček byl stavěn na konci 19. století. V jeho okolí došlo k významným úpravám v pěstování lesa. Dnes tam tak můžeme najít poměrně statné exempláře různých druhů 
stromů, ať už jde o pověstné douglasky tisolisté nebo o smrky ztepilé, jedli bělokorou či buk lesní. Speciálně na jedné mohutné jedli rostoucí v patě svahu Vrchů (prakticky naproti zámečku přes Padrťský potok) můžeme vidět na tvaru jejího kmene, co se tam mohlo před 140 lety odehrát. Jedle tou dobou byla mladým stromem rostoucím těsně u potoka. Přišel člověk, který chtěl využívat vodní silou malou elektrárnu pro lovecký zámeček. Změnil tok Třítrubeckého potoka místy, kudy se možná dříve mohl za velkých povodní přelévat do plochy nivního lesa olšin. Zatímco potok tekl ještě starým původním korytem kolem jedle patou Vrchů, u zámečku už stála elektrárna a čekala na svou první vodu. Stejně tak byly v očekávání kaskády, které svým zvukem později doplňovaly zvuky lesa při otevření oken zámečku. Voda pak v původním korytě zmizela. Trvalo to několik let, než se i okolní půda přizpůsobila suššímu prostředí. Stejně tak se přizpůsobovala jedle. Ale jak je známo například i u tzv. vzdušných kořenů, které vznikají vysušováním půdy a snížením výšky jejího povrchu, i v místě původního koryta potoka a v jeho těsném okolí došlo ke snížení terénu. I s jedlí. Jedle se těsně nad patou svahu klouzala níže tak, jak se postupně snižovala úroveň terénu jeho vysoušením. Klouzala a stáčela se stále strmě vzhůru, aby co nejrychleji přerostla už tak vysoké stromy v okolí. Její kmen je tak dole výrazně hokejkovitý, celý navíc lukovitě prohnutý a jedle se celá naklání poměrně výrazně k jihu. Tak, jak pata svahu klesala, tak se jedle stále více zády k zámečku zakláněla a čelem k Vrchům prohýbala.
Tezi o možném původním korytě a úpravě toku potoka jsem prověřoval na dostupných mapách, leč jednoznačné potvrzení či vyvrácení této myšlenky jsem nenašel. Jediná mapa, která by mohla věrně zachycovat původní koryto lemující patu svahu Vrchů až k ústí do Padrťského potoka, je speciální mapa 1:25000 třetího vojenského mapování, jejíž uzávěrka byla v roce 1883, tedy několik let před vznikem zámečku. Další mapy už jsou výrazně mladší. Rozdíl mezi mapami zřejmý není. A to i když vezmeme v úvahu všechny kartografické libůstky, jako je kresba přes míru (šíře liniových prvků je přehnaná oproti skutečnosti) nebo posun rovnoběžných blízkých prvků (aby se v měřítku mapy vešly, jsou vlastně jinde).
Komentáře vytvořeny pomocí CComment