Historie vojenského prostoru ve Středních Brdech je pozoruhodně spjata s historií Československé republiky. Bylo krátce po první světové válce, do té doby nejtragičtější historické zkušenosti novodobých světových dějin, když se do neklidného prostředí Evropy zrodil nový stát – stát Čechů a Slováků - Československá republika. Mladá republika vykročila svoji nelehkou, ale nadějeplnou cestou, k jejímuž zabezpečení však potřebovala mimo jiné i nový systém státní obrany. První hlasy, volající po zřízení výcvikového prostoru, se začaly ozývat již v roce 1924, ale v myšlení národa vyvolaly spíše záporné reakce. Československá společnost se tehdy rozdělila nadva tábory - na jednu stranu se postavili pragmatičtí politici, na druhou stranu zástupci kulturně-humanitního smýšlení – vědci, literáti, četná občanská sdružení a spolky. I přes mnohé negativní ohlasy bylo nakonec zřízení vojenského prostoru v roce 1926 schváleno, a v průběhu let 1927 až 1930 realizováno…
Původní území VVP bylo menší (zabírající úhrnem 25 936 ha). Do Prostoru nespadaly Padrťské pláně s katastry obcí Padrť, Přední a Zadní Záběhlá, Míšov a Kolvín na jihu a Hrachoviště, část Malé a Velké Vísky, Křešína, Hvozdce, Chaloupek a Velcí v severovýchodní části Prostoru. Mimo prostor se nacházela i zřícenina hradu Valdeka, nejznámější “turistická atrakce” Středních Brd. Rovněž návštěvní režim byl podstatně volnější, než v pozdějších letech. Totální zákaz vstupu do lesů VVP byl vyhlašován pouze v období faktických vojenských cvičení, jinak byl vstup víceméně volný…
Situace se výrazně změnila po zahájení okupace Československé republiky Německem. Němci se rozhodli velmi záhy Prostor rozšířit. Nemilosrdně vystěhovali obyvatelstvo obcí v jihozápadní části prostoru: Padrť, obě Záběhlé, Kolvín, Skořice, Myť, Příkosice, Štítov, Vísky, Hořice a Trokavec a zavedli přísný režim totálního zákazu vstupu. Obce však nebyly zničeny, takže se obyvatelstvo mělo po válce, kdy byl znovuobnoven původní režim, kam navrátit. Prostor se v té době však zvětšil o katastry výše zmíněných obcí na severovýchodě Středních Brd…
Definitivní tečku za veřejným využitím Prostoru učinil v padesátých letech komunistický režim, který Prostor opět rozšířil na jihozápadě (byť již ne v takovém rozsahu, jako za německé okupace) a zavedl opět totální zákaz vstupu. V jistém smyslu se však zachoval ještě “důsledněji” než režim okupantský – zničil téměř vše, co se zničit dalo… Do lesů středních Brd se od té doby, až do počátku devadesátých let takřka nedalo jít. Nepovolený vstup se rovnal špionáži, zradě pracujícího lidu a Strany a jeho důsledky se daly jen domýšlet...
V devadesátých letech, spolu se změnou režimu v Československé (později České) republice, nastalo v Prostoru opět uvolnění poměrů. Vyvstaly hlasy, volající po úplném zrušení Prostoru, ekologové a ochránci přírody opět začali poukazovat na jedinečnost Brdské přírody a krajiny, ba i Svaz vyhnanců z Brd se ozval o svá práva. Faktem však je, že nepovolený vstup zde byl trestán již pouze tučnou pokutou, nikoliv kulkou či “doživotním trestem na svobodě. Kromě toho se snažila Armáda ČR popularizovat své působení v Brdech řadou veřejných akcí, jako např. dobývání pevnosti Jordán, závody džípů na Bahnech či dobrovolná cvičení záložníků, během kterých je vstup do prostoru víceméně volný, nebo přinejmenším tolerovaný.
Upozornění:
Část území středních Brd je stále využívána k výcviku vojsk a vstup do něj je přísně zakázán, resp. povolen pouze na speciální propustku. Jakýmkoliv neoprávněným vstupem do prostoru vojenského újezdu na sebe berete riziko finančního postihu a možnosti vážného úrazu. Autor tohoto textu neodpovídá za jakékoliv problémy plynoucí z nerespektování tohoto upozornění.
text a foto: Martin Adámek
Komentáře vytvořeny pomocí CComment