V soupisu Kroftových dokladů lidských aktivit v brdském pohoří do konce středověku je jen málo informací o lokalizaci nálezu vacíkovského keramického depotu z doby bronzové. Protože mi nedával spát fakt, že jen tenhle keramický depot z asi deseti obdobných v Česku není přesně lokalizován a že jinak ke každému keramickému depotu je přiřazeno historické hradiště (a já mám v hlavě jedno místo související se zdí na Hradeckém hřebeni), nedá mi to, abych se alespoň nepokusil přesnější lokalizaci určit.
Jeden takový pokus již byl učiněn v roce 2005 archeologem Rastislavem Koreným. Díky laskavému poskytnutí podkladů Tomášem Kroftou jsem prošel několikastránkovou zprávu výzkumu z roku 2006.
Všechny dostupné indície, které nebyly subjektivně ovlivněny a které pochází z dob nálezu, podávám níže (jimi akcie na odhalení lokalizace trochu vzrostly):
1) nález byl učiněn někdy těsně před 20. únorem 1925 Datum nálezu nás určitě nenavede k lokalizaci jeho místa, ale může být vodítkem při pátrání po kronikách nebo u potomků nálezců.
2) bylo to v lese za Vacíkovem asi 2 km od zámečku napravo (zámeček byl postaven v r. 1875 Janem Nepomukem Pálffym na tehdejším březnickém panství) Tato indície je společně s indícií revíru Vacíkov (8) nejvíce nápomocna k lokalizaci místa nálezu. Je však velmi relativní onen směr od zámečku. Proto musíme brát v úvahu i jiné nepřímé indície, jako velmi příhodná se jeví popis terénu (7).
3) dělnící brali kámen pro novou lesní cestu Tímto směrem jsem se také pustil, srovnával jsem dostupné historické mapy a hledal jsem změny v cestní síti v okolí Vacíkova. Proto jsem přišel i na místo zvané v lesnických mapách Čertovo hnízdo, viz dále.
4) u vyzvedávání depotu byl i lesmistr J. Žák, následně u něj byl depot nějakou dobu uložen Křestní jméno pana Žáka není známo, ale víme, na jaké jméno se lze ptát. Pan Žák musel někde pracovat a někde bydlet...
5) nález byl učiněn ve výklenku mezi dvěma balvany, na nichž spočívala velká plotna kamenná Tahle indície nám po tolika letech nebude příliš platná, kameny kolem byly zřejmě již tehdy odebrány a využity do skladby konstrukce cesty, ale můžeme si udělat další představu o terénu místa nálezu jako z indície (7).
6) pod nálezem byl plochý kámen Zmínka ukazuje na kámen, který mohl (ale nemusel) zbýt v místě nálezu.
7) terénem v okolí místa nálezu byl skalnatý hřeben a svah porostlý lesem Jak již bylo zmíněno výše, tento popis nám dává asi nejlepší představu o prostředí nálezu. Svah porostlý lesem může být dobrým vodítkem při hledání v lesnických mapách - dle stáří porostů. A skalnatých hřebenů nemůže být v okolí zámečku zase tolik (a zvláště do 2-3 km od něj).
8) nález byl učiněn v revíru vacíkovském (tehdejší majitel byl velkostatkář Jan Palfy) Toto je velmi významná indície, která nám spolu s dvěma kilometry velmi jasně ohraničuje zájmové území. Vzhledem k tomu, že nález učinili lesní dělníci a nález oficiálně hlásil lesmistr J. Žák, pravděpodobně dobře věděli, kde jsou hranice vacíkovského revíru.
Černá skála, Hradecký hřeben
Zde je třeba vyvrátit domněnku pana Koreného, že by fotografie rodiny J. Siblíka v jeho zprávě byla z místa nálezu. Zcela jednoznačně se jedná o lokalitu skaliska pár set metrů severozápadně od kóty Hradecký hřeben (721 m), která se nenacházela ani v době před jedním stoletím v revíru Vacíkov. Podobně ani Černá skála (dnešní opuštěný lom asi 850 m jižně od kóty Hradecký hřeben), kterou Korený predikuje jako pravděpodobné místo, nebude zřejmě místem nálezu. Usuzuji podle toho, že ani Černá skála není a nebyla ve vacíkovském revíru (byť je vpravo od zámečku při pohledu od Vacíkova a je od zámečku téměř přesně 2 km). Další pochybnost může přijít, když si uvědomíme, že zdejší lom pochází z doby totality, je tedy výrazně mladší. Navíc - zdejší velkorysá těžba byla údajně zastavena kvůli tomu, že drcené kamenivo užívané do stavby cest propichovalo pneumatiky.
Čertovo hnízdo
Ku pomoci mi zde byly staré mapy a také můj soused, lesní taxátor, který mi poskytl k nahlédnutí starší porostní mapy z této oblasti. Z nich je nejen zřejmý rozsah jednotlivých revírů, ale i třeba stáří lesa. Pustil jsem se do prvního pokusu o bližší terénní výzkum - vytipoval jsem si lokalitu Čertova hnízda se stářím větší plochy nynějšího lesa odpovídajícího těžbě a novému zalesňování kolem roku 1925, kvůli čemuž mohly být vyspravovány cesty v okolí. Poloha by odpovídala přibližně dvěma kilometrům od vacíkovského zámečku po cestách na sever (v pohledu na vacíkovské polesí od zámečku je to vpravo), leč o nějakém skalnatém hřebeni nebo zalesněném svahu se dalo už předem pochybovat. Ale ve zdejší nakloněné zalesněné rovině může být i malý skalní hřbítek pojmenován jako hřeben a poslední zbytky lesa mohly být označeny za zalesněný svah. V prozkoumaném okolí lokality zvané na lesnické mapě U Čertova hnízda však v přehledných úsecích lesa není jediný kámen, natož skalisko nebo cokoliv, co by mohlo připomínat rozervanou zem.
Už při odchodu z těchto míst vyslovuji novou hypotézu, že by tím místem M mohl být Holý vrch. Přeci jen výraznější terénní prvek v plochém okolí zámečku, právě asi 2 km daleko po východní ze dvou cest (tedy vpravo) od vacíkovského zámečku. Tuto teorii podpouje i související archeologická lokalita lesa Kolné, o níž se rovněž zmiňuje Tomáš Krofta ve svém soupisu. Zde se totiž měl nalézt v tehdejší lesní školce úlomek keramiky z podobného období jako řešený depot nádob. A je velmi pravděpodobné, že oba nálezy spolu velmi úzce souvisí. Onen les Kolná by dosti přesvědčivě mohl být okraj lesa v lesnických mapách zvaný Kolna jen pár set metrů západně od zámečku Vacíkov, kde je ještě na leteckých snímcích z roku 1938 jedna z lesních školek.
Škoda, že se nepodařilo prostřednictvím zdejšího revírníka obývajícího samotu západně od Vacíkova pod Petráčkovo horou dopátrat potomků pana Žáka, který se vyzvedání depotu účastnil a u něhož byl depot chvíli uložen. Chvíli to totiž vypadalo nadějně. A tak nezbylo, než se vydat na další možnou lokalitu.
Holý vrch
Holý vrch je poprvé na mapách popsán ve 3. vojenském mapování. Vzhledem k vývoji lesního porostu v této oblasti se skutečně mohl při pohledu od Vacíkova jevit ve druhé polovině 19. století jako holý. Odpovídají tomu i poslední relikty zhruba 150 let starého listnatého porostu s vtroušenými ještě staršími jedinci.
Podrobnější průzkum jižních svahů Holého vrchu odhalil nejen stopy po povrchové těžbě, ale i ojedinělé výchozy rostlých skal a samostatné středně velké ostře lámané balvany v úpatí. Lokalita se jeví jako poměrně dobře vyhovující všem indíciím.
Protože lze těžko nalézt onen placatý kámen, na němž spočívaly ony keramické nádoby jinými kameny obklopené tvarově do jakési skříňky, nezbylo, než se obrátit na pamětníky, kronikáře, matriku, záznamy lesních hospodářů.
Pátrání přes pamětníky a místní znalce
Jednoho jarního velikonočního dne jsem se vydal do Hvožďan, sice jsem cestou neúspěšně hledal bod "Hvožďanská hranice", ale hlavním smyslem prosluněného dne bylo učinit pokus o nalezení bližší indície k lokalizaci místa nálezu depotu. Vybaven výše popsanými nápovědami a navíc informací, že před sto lety ve Hvožďanech sepisoval učitel Bohuslav Fišer kroniku, v níž by také něco mohlo být (za tuto nápovědu děkuji botanikovi Petrovi Karlíkovi), jsem zaparkoval nedaleko konzumu a kostela.
Ve střediskové obci probíhal dopolední nákup ve vietnamském obchodě. Nedaleko zdejšího špejcharu (a zavřeného muzea) jsem při oslovování lidí zaznamenal kromě jiného i první slepou uličku u informací směrem za Jaroslavem Žákem (také se věnoval lesnictví a dřevařství a také jeho křestní jméno začínalo na J), který byl za druhé světové války vystěhován do Březnice z budovaného vojenského cvičiště u Votic. V kostele svatého Prokopa a Navštívení Panny Marie se připravovala mše, když jsem náhodně odbočil do jedné z místních ulic. Oslovil jsem jednu starší paní, která zrovna byla před domem, s méně všedním dotazem. Ochotně zavolala svého muže, Jaroslava Starého. Setkal jsem se tak s mužem, který má ve Hvožďanech a jejich okolí nevšední přehled o historii i o starousedlících. Brzy jsem díky němu pochopil (i při sledování dvou orlů mořských zrovna kroužících nad nedalekým kostelem), že ve Hvožďanech nepochodím, že musím do Vacíkova, kde se ještě pár konkrétních pamětníků, kteří mají vztah k lesu a historii, najde.
Vnuk jednoho z nich měl podle vizáže dvorku předchozí den dlouhý večer, proto jsem se jej ani v pozdním dopoledni nepokoušel rušit. Trochu lépe to vypadalo s druhým pamětníkem, panem Františkem Rešem, k jehož bydlišti jsem byl jedním na předzahrádce zalévajícím občanem nasměrován. Potkal jsem jej právě ve chvíli, kdy kamsi kráčel, v centru obce. Když jsem pochopil, že se bavím přímo s panem Rešem, šokoval mne odpovědí: "Tak se tam můžeme zajet podívat."
A tak si představte, že jedeme lesem (shodou okolností sem mám pro auto propustku z jiných důvodů, tolik pro rýpaly...) a pan Reš mi líčí, jak pan Jan Žák (vidíte, už známe i křestní jméno tohoto "lesního rady" té doby) přivezl z války pytle žaludů, z nichž kousek od vacíkovského zámečku vyrostly statné duby. Také vyprávěl, že zde měříval Ing. Ivan Hoyer - v tu chvíli jsem si vzpomněl, že mi o panu Rešovi jako o ikoně starého lesnického hospodaření vyprávěl před necelými 30 lety právě starý pan Hoyer v Brdském památníku v Rožmitále.
Moje (výše zmíněné) indície pan Reš znal skoro jako básničku, s jednou z nich mne dokonce předběhl, takže jsem si byl jist, že mi nenasměruje jako v případě pamětníků Kolvínky někam, kam ho zavedly nějaké lety zkreslené vzpomínky. Jen dvěma kilometrům od vacíkovského zámečku se pousmál. Omlouvám se všem, kterým mé auto pokřivilo tvář a dojem z lesního prostředí krásného jarního dne, také nemám rád auta v lese, ale tohle jsem si prostě nemohl nechat ujít. Za celý život pana Reše jsem byl prvním, kdo se ho na depot nádob zeptal. Za zámečkem jsme odbočili vpravo a jeli k severu k Holému vrchu, u něho jsme odbočili opět doprava a jeli hůře průjezdnou cestou směrem ke Štěrbině jižně pod Pannou Marií. Vlevo byl kamenitý svažitý terén, když jsme vystoupili a pan Reš u kamenného splazu podobnému např. splazům na severovýchodním svahu Toku (na bývalé cílové ploše) ukázal rukou kousek výš a řekl: "Tady někde to bylo."
Netuším, jakou jinou (a lepší) cestou by se dala zjistit dost přesná lokace nálezu keramického depotu z doby bronzové z roku 1925 než prostřednictvím na svůj věk velmi vitálního pana Františka Reše, jehož tři přímí předkové také zasvětili život lesu. Někdy život přináší krásné chvíle, tohle milé setkání a poznání bylo jednou z nich.
Přesnou lokaci (která je dále než 2 km od zámečku - proto jsem toto místo zatím pomíjel) samozřejmě poskytnu Tomášovi Kroftovi, abych snad tak pomohl kvalitnějšímu bádání směrem k dalšímu rozkrývání historie, která mne nepřestává fascinovat. Je s podivem, kolik jakých dobrodružství a detektivek lze zažít na turisticky opuštěném území nezahrnutém do přecedulovaného velkoplošného CHKO.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment