Stránky
milovníků
brdských
hvozdů
.org

   V jihovýchodní části středních Brd, mezi trojicí vrchů Brdce, Zavírka a Bílá skála, se rozkládá malebná mýtina zvaná Skelná Huť. Je to místo po všech stránkách zajímavé, a proto si ho pojďme popsat poněkud blíže.

   Jak sám název napovídá, bývala zde kdysi sklářská huť. To bylo však až v dobách relativně mladých - v osmnáctém století. Do té doby zde byly hluboké a těžko prostupné brdské lesy tak, jak je - důvěrně známe - z dostupných historických pramenů. V době, kdy byla huť založena, náležely tyto končiny Dobříšskému panství. Jak se dá dočíst v literatuře, bezprostředním popudem k jejímu založení byla existence rozsáhlých polomů, způsobenými větrnou smrští a tedy značné množství kalamitního dřeva coby vhodného paliva. Huť byla založena v r. 1749 Tobiášem Matějem Adlerem z nedalekých Hutí pod Třemšínem a pravděpodobně celkem slušně prosperovala. Byla v provozu plných 34 let, tedy až do roku 1783 - dokud nevypršela platnost smlouvy rodiny Adlerů s rodem Mansfeldů, vlastníků Dobříšského panství. Po zániku huti byla na mýtině, která zde zůstala v důsledku hutní činnosti, založena myslivna a konaly se zde četné knížecí lovy - až do jejího zrušení v důsledku vzniku vojenského prostoru za První republiky.

V těchto místech stávala hájovna - zbyl jen >>mezipatrový<< seník ...

   Současnost Skelné Huti již jen nesměle připomíná zašlou slávu hutní činnosti i časů knížecích lovů. O co však čas připravil toto místo na historické hodnotě, o to více přidal na hodnotě přírodních krás. Mýtina se rozkládá na táhlém svahu hřebene Brdce - Zavírka. Od malého předvrcholku vrchu Brdce, na jehož hraně se poměrně ostře láme dolů, klesá několik set metrů pestré směsice luk, ostrůvků lesa, křovin a alejí až do mokřinatého povodí Lázského potoka (Litavky) s rozsáhlými smrkovými mlazinami. K vidění jsou zde samozřejmě smrky, borovice a modříny, ale také javory, lípy, jírovce, osiky a dokonce i střemchy. Korunou je ale jednoznačně nádherná stará douglaska, která roste přímo u cesty a je tudíž zcela nepřehlédnutelná. V okrajových částech mýtiny je patrná snaha o zakládání nových porostů. Kromě toho je tu i malý rybníček a také myslivecké políčko.

Douglaska na Skelné Huti ...

   I dnes je Skelná huť shromaždištěm zvěře. V horní části mýtiny, v místě někdejší myslivny, stojí zajímavý "mezipatrový" seník. Trochu podivně působí zbytky staré ohrady, taktéž v severní části mýtiny. Očivídně měly sloužit jako oplocení na zvěř. Představa do takovéto ohrady nahnané uštvané a postřílené zvěře nepůsobí nikterak přitažlivě. Ohrada je přitom místy docela vysoká - v severní části více jak dva metry. Vychozené chodníčky plné čerstvých stop kolem ní jsou docela výmluvné i dnes. Podivně působí i jakési terénní plošinky, ze kterých se v příkrém svahu mohli střelci pohodlně usadit. Nechybí ani řada posedů po celé mýtině. Ten v horní části je opravdu bytelný a je celý zakrytý, včetně schodiště. Výčet nemovitostí uzavírá jedna menší stodola a dva svahové "sklepy".

Posed v horní části Skelné Huti ...

   Z horní části Skelné Huti je nádherný výhled na převážnou část mýtiny a do podbrdského kraje, při dobré vyditelnosti až k Píseckým vrchům a snad i dál. Přijde-li poutník za zlatavého jitra, je krajina ozářena šikmými paprsky zleva. Přijde-li za zlatavého večera, je ozářena zprava. To už ale vrchní část mýtiny tone ve stínu- ovšem o to ostřeji jsou vykresleny kontury dolní čísti mýtiny a také hráz Lázské nádrže, shora dobře patrná. I zde platí, že čím výše, tím je výhled lepší. Pěkný výhled je z vrchního posedu (ovšem jen mimo vegetační sezónu - to je totiž z části zakryt listím vedle rostoucích osik), ale ještě lepší je z příkrého svahu na samém okraji mýtiny.

Skelná Huť krátce před západem slunce ...

   Skelná Huť patří mezi poměrně hojně navštěvovaná místa středních Brd. Většina lidí však jen projede na kolech či projde pěšky a zastaví se na chvíli u douglasky, nebo u rybníčku - zůstane na cestě, do terénu nezajde - a zase pokračuje ve své cestě. Zvěř to ví a cítí se bezpečně. Je docela zajímavé sedět nahoře na posedu a dalekohledem občas obhlédnout dění dole. Po většinu dne zde člověk slyší jen šum větru v korunách stromů a švitoření poletujícíh ptáků.

text a foto : Martin Adámek

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Menu