Strohost článku o brdských věžích a zejména o věžích geodetkách mě vyburcovala postupně k tomuhle článku, který nemá být, a ani v žádném případě není, vyčerpávající prací na tohle téma.
Protože jsem tento obor studoval, cítím se za všechny nejpovolanější napsat něco o tom, nač lze občas při toulkách po lese narazit. Ať už jsou to měřické věže zděné, kovové, dřevěné v různé fázi rozpadu či rozkladu, od dob vyměřování dosud respektované lesní průseky nebo staré měřické body, po kterých mnohdy nevědomky šlapeme v Brdech. Myslím, že stojí za to o nich něco zjistit.
Abychom se dostali postupně k významu toho, co nám v lesích po vyměřování zbylo, musíme se nejprve přenést do let 1818-1864, kdy se vynaložilo nemálo finančních prostředků na zbudování první souvislé tzv. trigonometrické (trojúhelníkové) sítě, tehdy na území celé bývalé monarchie. Tyto sítě vždy v historii obecně předcházely pozemnímu podrobnému mapování (civilnímu nebo vojenskému). V geodézii platí jakési pravidlo z velkého do malého, tj. nejprve položit geodetické základy, vytvořit základní množství pevných venku stabilizovaných bodů o známých a dost přesně sobě odpovídajících souřadnicích, a z nich vyměřit další a další postupně stále o něco méně přesné body, z nichž pak probíhá vlastní zaměřování. I když zrovna tehdy šlo mnohdy o metodu měřického stolu a krokování.
Jako základní body pro civilní mapování tzv. stabilního katastru (stabilní bylo myšleno jednou provždy) se použily vybrané body tzv. prvního řádu od sebe vzdálené několik desítek kilometrů se vzájemnou viditelností. A zde se dostáváme rovnou k tomu, proč se musely zdlouhavým a nákladným způsobem stavět měřické věže. Porost nebo tvar reliéfu (požadovaná přesnost měření navíc vyžaduje, aby záměry mezi body neprocházely nízko nad terénem) nedovoloval v drtivé většině případů měřit přímo z terénu.
V oblasti Brd byl zvolen Třemšín, Radeč (Brno) a Studený vrch, z nichž vedly záměry například na Doubravu nebo na Volyni u Čečelovic. Mezi základními body nechyběla ani Sněžka nebo Velký Javor. Volba vzhledem k přesnosti sítě nebyla však zcela optimální, což je vidět i v našem zájmovém území. I laik si všimne, že není přímá viditelnost, a tím i možné měření, mezi Třemšínem a Studeným vrchem (dnešní sedmiboká měřická věž na jeho vrcholu byla vystavěna až v roce 1940, viz dále).
Měřické práce po vystavění nejčastěji čtyřboké dřevěné nebo sedmiboké zděné věže tkví v tom, že na měřické stanoviště (dnes obvykle na stativu), jehož konstrukce byla u dřevěných věží oddělená od konstrukce věže a signálu na ní, se vytáhl těžký měřický přístroj (teodolit), a při příhodných podmínkách se tzv. observovalo (měření geodetickými nebo astronomickými přístroji na bodě, tedy pozorování okolních cílů) na okolní body sítě. Měření byla prováděna často v noci za použití světelných signálů. I tak se na příhodné podmínky čekalo mnohdy celé týdny. Některá měření v nižších řádech byla prováděna také na upravených kostelních nebo hradních věžích a na starších rozhlednách. Z observování na jednom bodě vyplynulo mnoho údajů o měřených směrech (vodorovných i vertikálních) na okolní cíle - též věže. Ze známé vlastnosti trojúhelníka (součet úhlů) lze součtem vrcholových úhlů dospět po jejich opravách o sbíhavost tížnic (prakticky o zemské zakřivení) a o tíhové anomálie (vliv okolní hmoty, např. geologie nebo morfologie; uvažováno později a jinde) k tzv. trojúhelníkovým uzávěrům. A tak z měření na všech bodech a ze všech vrcholových úhlů se vypočítaly a opravily všechny uzávěry trojúhelníků tak, aby si navzájem odpovídaly. Tak vznikla síť bez orientace (jak ji natočit?) a bez rozměru (jak tehdy změřit délku?).
Orientace sítě byla určena z astronomických měření na některých bodech, bohužel nepříliš přesně. Rozměr sítě byl určen poměrně náročným přímým měřením na k tomu účelu zřízených několikakilometrových geodetických základnách (invarovými dráty) začleněných dalším měřením do sítě.
Bohužel měly body už své souřadnice, ale nebyly v terénu stabilizovány. Podobně na tom byly i body nižších řádů. Nejprve byly body stabilizovány dřevěnými kůly. K trvalé stabilizaci stabilizačními kameny s popiskem K.V. (katastral vermessung) se přikročilo často až 20 let po triangulaci. Síť byla převedena ze Zachova elipsoidu do roviny válcovým Cassiniho-Soldnerovým zobrazením.
Pro nás je zajímavé, že kromě bodů prvního řádu (Třemšín, Brno a Studený vrch) se v Brdech nacházelo velké množství bodů řádu druhého a třetího (řád se při měření nerozlišoval, určoval se dodatečně). Na Třemšínsku jsou to např. Na skalách 744m, Nad Maráskem (proto je vrch jmenován též "U pyramidy"), Maštýř, Na Skále 662m, Štědrý, Metelská hora, Špalková hora, Štěrbina, na Mirošovsku a Rokycansku Přecek, Ve Skalách 568m, Svatý Vojtěch, Žďár, Chlum 561m, na Radči pak Hradiště 618m, Rovnička, Babská skála, na Hořovicku Zbiroh, Hřeben 566m, Jivina, Holý vrch, na Jinecku Plešivec 653m, Písek, Malý Chlum, na Příbramsku Jalovčiny, Velký Chlum, Pichce, Svatá Hora, Slivice, Vojna, na Rožmitálsku Žitec, Rožmitál, Svatá Barbora a ve středních Brdech to jsou Palcíř, Kamenná, Kočka, Hlava, Beran, Koníček, Klouček, Brda, Třemošná, Tok, Koruna, Praha a Svatý Jan (u sedla).
Původní stabilizační kameny a značky už obvykle vzaly za své vlivem další měřické nebo i neměřické činnosti. Měl jsem možnost před několika lety vidět na vlastní oči jeden kámen nižšího řádu s označením "K.V." na Přecku nedaleko Příkosic (není tam jiný novější měřický bod). Bohužel jsem tu čest už znovu neměl a zdá se, že tento kámen již není na svém místě.
Už při pracích na výše zmíněné triangulační síti budované c.k. triangulační kanceláří bylo zřejmé, že její přesnost nebude vlivem některých systematických chyb zcela vyhovující. Proto přišel Vojenský zeměpisný ústav ve Vídni s myšlenkou vybudovat důslednější metodikou i měřením a přesnějšími způsoby výpočtů vojenskou síť (1862-1898), která pak byla základem pro třetí vojenské mapování. Mezi základní body této sítě patřily krom brdského Studeného vrchu, Radče (Brna) a Malého Toku (změna oproti síti pro stabilní katastr) také body jako n
apříklad Klínovec, Dyleň, Čerchov, Vysoký Kamýk, Melechov, Sněžka nebo Králický Sněžník.
Byla zvolena trojúhelníková síť a jakési zdvojené trojúhelníkové řetězce, mezi nimiž byly prázdné prostory, to podle důležitosti konkrétního koutu mocnářství. Zaměřme se nyní na to, kam se z brdských bodů prvního řádu vojenské triangulace měřilo. Bylo to z Malého Toku na Studený vrch, Brno, Doubravu, Volyni u Čečelovic a Koňský vrch u Zahořan, ze Studeného vrchu na Brno, Malý Tok, Koňský vrch, Mezi vraty u Neustupova, Pecný, Ládví a Džbán, z Brna na Malý Tok, Studený vrch, Džbán, Třebouňský vrch, Šibeniční vrch u Skapců a Doubravu.
Body prvního řádu pak byly zhuštěny o body druhého a třetího řádu (opět na obdobných bodech) a všechny body byly stabilizovány kameny s nápisem M.T. (millitär triangulierung). Rozměr sítě byl odvozen z více přímo měřených základen a také orientace byla určena přesněji, bohužel stále nebylo počítáno s tížnicovými odchylkami, které měly neblahý vliv i na orientaci celé sítě. Referenčním elipsoidem sítě byl elipsoid Besselův, síť nebyla převedena do roviny.
Obecně známá Jednotná trigonometrická síť katastrální (JTSK), která je dodnes po mnohých úpravách platná, vznikla po 1. světové válce
převzetím 107 bodů prvního řádu a měření na nich z vojenské triangulace. Mezi nimi byly i blízké tři body Brno, Malý Tok a Studený vrch. Postupně se doměřovalo na dalších bodech. Už v roce 1927 proběhly první výpočty souřadnic základních bodů 1. řádu (tehdy jich bylo na území Československa 268). Během dalších let byla tato síť dále doplněna (zejména v Čechách, v pohraničních oblastech, ale i za hranicemi). Na našem zájmovém území nepřibyl žádný bod, ale změnily se některé body, na které se z nich cílilo, například z Malého Toku se již neměřilo na Doubravu, ale zato přibyly záměry k Plánici, k Řenčím u Přeštic a k Čížové u Písku, ze Studeného vrchu se již neměřilo na Ládví a Pecný, ale přibyly záměry k Chyňavě a k Jílovému u Prahy. Síť JTSK měla v roce 1936 už 318 bodů 1. řádu. Mezitím se síť zhušťovala o body druhého až pátého řádu. Rozměr a orientace byla bohužel převzata z vojenské triangulace. Síti zůstal Besselův elipsoid, o způsob převedení do roviny se postaral Josef Křovák svým kuželovým zobrazením v obecné poloze (proto též někdy Křovákův systém).
V Brdech, a speciálně ve středních Brdech, narážíme na měřické body označené VT 1927 nebo VT 1928 nebo jen VT. Domnívám se, že speciálně tyto body zřídili a měřili vojáci (Brda, Hejlák, Koníček, Klouček, Sádka, Tok, Praha, Svatý Jan aj.).
Zajímavé je, že na území středních Brd (tehdejšího vojenského prostoru) bylo z těchto bodů mapováno v rámci tzv. prozatímního vojenského mapování , kdy se mapovaly zejména vojenské prostory do r. 1933. Výsledkem bylo málo známé mapové torzo (3% rozlohy ČR) s použitím tzv. Benešova zobrazení na Besselově elipsoidu v měřítkách 1: 10 000 a 1: 20 000 (v archivech).
Nahlédneme-li, co udává Vladimír Pohorecký ve své knize o triangulačních věžích, zjistíme, co vše se v té době potřebovalo ke stavbě jedné běžné měřické věže. Udává, že dřevěná věž vysoká 36 m spolykala 33m3 dřeva, 20 kg dehtu, 150 kg hřebíků, 40 šroubů, 2 kg černé barvy a 1 m3 prken. Stavba byla prý provedena pouze sedmi dělníky za 24 dnů!
Kolik dřeva a úsilí pak asi spolykala pětiposchoďová údajně až 50 m vysoká věž na Malém Toku?!
Opět než se výše zmíněná síť dobudovala, bylo zřejmé, že bude třeba zřídit síť kvalitnější. Opět se do toho vložili vojáci a už v roce 1931 započaly práce na astronomicko-geodetické síti (též Základní trigonometrická síť), které nepřerušila ani 2. světová válka. V
ětšina bodů je totožná s JTSK, přesto se provedla nová geodetická měření. Dále na 53 bodech nová astronomická měření pro lepší orientaci celé sítě, změřilo se 6 nových délkových základen a dokonce v Praze na Hvězdě vznikla základna pro komparaci invarových drátů. Novým měřením se síť napojila na sítě některých okolních států. Po válce se pokračovalo měřením zejména na Slovensku. V padesátých letech byly po zahrnutí vlivu gravimetrickým měřením zjištěných tížnicových odchylek vypočteny souřadnice na Krasovského elipsoidu a do roviny byly převedeny Gaussovým zobrazením (poledníkovými pásy). Tento vysoce přesný systém nese název S-42 a setkáme se s ním téměř bez výjimky pouze u vojenských map. Dnes jsou body prvního řádu astronomicko-geodetické sítě chráněny svým chráněným územím geodetického bodu.
Co se oblasti našeho zájmu týká, zůstaly nám opět naše tři body, ale bylo měřeno do vzdáleného okolí podobně jako při předchozí vojenské triangulaci. Znovu se tedy měřilo např. na Ládví, Pecný a Doubravu. Z této doby také pochází známé zděné sobě navzájem podobné měřické věže na Studeném vrchu (1940), Koňském vrchu (1941), Mezi vraty (1941) a jinde. Celkem bylo vystavěno 9 těchto zděných věží s výškou kolem 20 m.
Zřejmě z této doby tvorby AGS a S-42 nám zůstaly fragmenty věží. Někde stála torza ještě ve 21. století (snad ještě skalnatý hřebínek na Suché Seči u Okrouhlíka, Malý Jeskřipec, Brno). Věž na vrcholu Třemšína údajně pocházela ze 70. let 20. století. Jiné se zřítily dříve nebo později a okolí měřických bodů tak zdobí hromada prohnilých kmenů, například na Brdě, Za Královkou a na Kloboučku. Jinde lze nalézt jen šrouby a matice kdysi spojující svou dřevěnou konstrukci. Někde už se nedochovalo zhola nic jako třeba na Štěrbině, kde stojí věž mobilního operátora. Jedna z posledních dožívajících dřevěných věží se zřítila někdy na přelomu let 2003 a 2004 na Jedové hoře
Zde je třeba poznamenat, že dřevěné věže byly použitelné ke svému účelu asi 3-5 let, protože se fyzikálními změnami jejich konstrukce porušila přesná centrace nad měřickým bodem. Poté se daly samozřejmě navštěvovat se stoupající mírou rizika i námahy. Životnost jejich konstrukce nebyla většinou dlouhá, pohybovala se běžně mezi 30 až 40 lety. To, že snad ještě dnes po téměř 70 letech na některých místech můžeme na jejich konstrukci hledět i do korun stromů, lze přičítat extrémně příznivým povětrnostním podmínkám jejich stanoviště, jejich dobrému řemeslnému zpracování a provedeným opravám.
Dalšími bezpochyby geodetickými věžemi, se kterými jsme se mohli na Brdech setkat, byly kovové věže z lešenářských trubek a spojek na Jordánu a na Koruně. Jordánská věž byla bohužel na konci roku 2008 odvezena nejspíše do starého železa, na místě zůstaly jen krátké ze země trčící trubky. Věž na Koruně spadla v roce 2015. Bezpochyby tyto věže sloužily k vojenským účelům a pravděpodobně představovaly pouze cíle (orientace event. cíle pro protínání) pro zaměřování vojenských objektů v padesátých letech. Tato konstrukce je v geodézii naprosto neobvyklá, nepatří do žádné ze skupin typizovaných věží a v jistém smyslu patří mezi unikáty.
Je do jisté míry záhadou, k jakému konkrétnímu měření byly tyto improvizované věže použité. Doba jejich geodetické použitelnosti se díky materiálu určitě prodloužila pohodlně na 10 nebo i více let. Chybí nám zde jedna věž nebo bod do potřebné trojice. Vyměřované místo by se pak podle geodetických zvyklostí nacházelo někde uvnitř tohoto trojúhelníka. V ideálním případě by se tento trojúhelník měl blížit trojúhelníku rovnostrannému. Z terénních souvislostí a z předpokladu, jaké stavby se budovaly v Brdech ve zmíněném období 50. až 60. let 20. stol. tedy lze usuzovat na třetí bod např. na Kamenné. A vytyčíme-li si prostor mezi těmito třemi místy, můžeme zde nalézt do sebe zapadající souvislosti. Tuto domněnku velmi potvrzují vzpomínky snad nejbrdštějšího hajného ze všech brdských hajných druhé poloviny 20. století , pana Josefa Šefla. Prý byla v 50. letech znovu postavena dřevěná měřická věž na Kamenné a byla asi po třech letech rozebrána.
Ve středních Brdech nám tedy zbyly jen fragmenty trigonometrických věží. Výstup na jejich vrchol (např. Michal T. v roce 2007 na trubkovou věž Jordán) patřil k hazardním akcím, jelikož jejich konstrukce byly již velmi narušené a neúplné.
Nyní si připomeňme, že pod konstrukcemi věží byly stabilizovány (někdy dříve, jindy později) měřické body tzv. centrací. Pod těmito kamennými opracovanými různě hranatými mezníky se pak nachází podzemní značky, které umožňují tyto body relativně rychle obnovit v případě poškození povrchové značky. Dnes to samozřejmě pomalu ztrácí na významu se stále se zpřesňujícími metodami družicových měření, ale v minulosti byly podzemní značky jedinou záchranou výsledků dlouhé a náročné práce geodetů a jejich pomocníků.
Zmíněné kamenné hranoly se během let na jednom místě (vrcholu) často přejímaly z jedné sítě do další. Někdy došlo ke znásobení tak, že vedle sebe existovaly dva nebo snad i více různě starých bodů z různých triangulací. Zpravidla ale přítomnost jednoho bodu téměř vylučuje přítomnost těch dalších. Na některých bodech sítí se místo stabilizace kameny stavěly tzv. centrační pilíře, monolitické často několik metrů vysoké pomníky, okolo nichž byly v dobách měření vystavěny věže. Bohužel se v našem zájmovém území žádná z těchto dnes jinde dobře zachovalých památek nevyskytuje.
Zastavíme-li se na závěr na chvíli u bodu na Malém Toku, zjistíme, že je na mapách zobrazován jako astronomický. V místopisu se uvádí, že je kolem něho zřízeno chráněné území geodetického bodu, a venku skutečně i toto území bývá střídavě navzdory nenechavcům vyznačeno. K obnově eventuelně zničeného stabilizačního kamene jsou kolem tři tzv. zajišťovací body. Kótu reprezentuje kamenný hranol o velikosti 30x30 cm s křížkem pocházející asi z dob vyměřování JTSK. O 4 m západněji nalezneme asi 60 cm vysoký 32x32 cm velký opracovaný kamenný hranol, na jehož jednom boku je vytesáno latinsky: ASTR. TRIG. PRO MENS. GRAD. MED. EUROP. 1867 (astronomická trigonometrie pro stupňové meření střední Evropy). Tento zjevně vykopaný kamenný hranol je z doby vojenské triangulace pro 3. vojenské mapování.
O to zajímavější může být potom nález zvláštních hrubě opracovaných mezníků zpravidla v bývalém rožmitálském panství. Tyto body se poměrně hojně vyskytují v blízkosti bývalé panské hranice, například západně od Kočky nebo u Čákova mezníku. Staré opracované kameny velikosti zhruba 25x25 až 30x30 cm (důležitější body mívají vytesáno z boku "T") s výrazným úhlopříčným křížkem můžeme najít také na výraznějších hřebenech, například jihozápadně od Jahodové hory. Další takové často ze země nepatrně vyčnívající měřické body jsou umístěny na křižovatkách průseků a cest, například nedaleko Brdců, východně od Březového vrchu nebo na vrchu Čihadlo (u Lázu).
Jakýmsi vodítkem k nim nám může být majestátní bod na vrcholu Paterák o rozměrech 32x32 cm a úctyhodné výšce nad terénem, na němž se můžeme z jižní strany dočíst: Triangulační polygonální síť k lesu Rožmitál 1897. I když stabilizace tohoto bodu označeného číslem 29 ze severní strany je zřejmě novějšího data. Rozmístění sledovaných bodů odpovídá svému účelu vyměřování lesů v rámci rožmitálského panství. To proběhlo v letech 1817-1826, po nichž následovalo vyprojektování jejich pravidelného rozdělění, které později uskutečnil Karel Daniel Gangloff .
Je logické, že na tyto hrubě opracované mezníky lze narazit ve středních i v jižních Brdech, například na hřebeni jižně od Hengstu, severně od Třemšína nebo u panské hranice severozápadně od Červené boudy. Asi nejzvláštněji umístěný bod je téměř na západním konci hráze Hořejšího padrťského rybníka. Je umístěn vně bývalého panství z logického důvodu, že přes vodu obou velkých rybníků je snadno vidět na protější břehy coby panskou hranici. Je velmi pravděpodobné, že dochovaných bodů je o hodně více než 29 mnou nalezených (12 v jižních a 16 ve středních Brdech), i když se jich jistě mnoho ukrývá pod asfaltovým nebo štěrkovým příkrovem cest. Věděl jsem totiž ještě o dalších 12 bodech, které jsou dnes již zničené výstavbou cest nebo těžební činností.
Tato síť měřických bodů nese název polygonální. Z toho můžeme usuzovat, že v tomto případě se žádné věže nestavěly, ale měřilo se na zemi. Metodou tzv. polygonových pořadů se mezi jednotlivé body sítě vkládaly další nestabilizované (nebo pouze dočasně stabilizované) body, a proto mezi v terénu nalezitelnými kameny nemusí být přímá viditelnost. Polygonové pořady tak vytvořily jakési trojúhelníky, ve kterých zřejmě proběhla oprava měřených vodorovných a eventuálně i svislých úhlů, a proto se síť nazývá rovněž triangulační. Výsledkem mohla být po provedeném podrobném mapování například mapa rožmitálských lesů z r. 1891. Trvalá stabilizace některých významných bodů mohla proběhnout později.
Je škoda, že k této měřické síti nejsou k dispozici další údaje. Bylo by zajímavé například v pražských archivech zjistit, nakolik se výše 
popsané domněnky shodují se skutečností. Je velmi pravděpodobné, že i tak některé dnešní užívané lesní průseky na rožmitálsku odchylující se od pravidelné průsekové sítě pochází právě z 19. století a respektují více tvar reliéfu (např. se sbíhají na vrcholech kopců). Torzo chudší vyměřovací sítě se mi podařilo najít i při průzkumu pramenů Bradavy na spálenopoříčské straně jižních Brd.
Související záležitostí jsou pak rožmitálské informační kamenné patníky, z nichž mnohé ještě dnes stojí na křižovatkách lesních průseků nebo u panské hranice. Na některých z několika desítek dochovaných lze ještě přečíst číslice označující sousední lesní oddělení. Z toho důvodu bývají osazeny úhlopříčně. Znám jich celkem 27 ks.
Jan Čáka nepíše o pánech geometrech ve své knize Střední Brdy krajina neznámá zrovna lichotivě. Má jim za zlé, že trigonometrický bod není na samém vrcholu Toku, ale o asi 200 metrů na sever. I z výše popsaného je asi i laikovi zřejmé, že se měřické body historicky neosazovaly na nejvyšší místa, ale na místa vzhledem ke konfiguraci terénu a okolních cílů (rovněž třeba měřických věží nad body) nejvhodnější. A zrovna Tok se svým plochým temenem je zářným příkladem improvizace našich předků. Nadmořské výšky samotných vrcholů se kolem roku 2020 a později začaly doměřovat a v turistických mapách se tak např. vrch Nad Maráskem zvedl na celých 805 m n.n.
A tak až budete špičkou boty poklepávat zase na nějaký hranolovitě opracovaný kámen s křížkem, vzpomeňte si na to, jaké to asi dalo úsilí našim předkům, vybudovat dnes velmi nenápadná a družicovými metodami již téměř překonaná bodová pole nejenom v brdských lesích.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment