Anomálie
Během výprav za stromovými velikány, ale i v dřívějších dobách, jsem si všímal i všelijakých anomálií. Jde o přírodní nebo člověkem ovlivněné změny a odlišnosti oproti standardní vizáži jehličnanů a listnáčů.
Začneme-li shora, hned u špičky stromu nás u jehličnanů může upoutat čarověník, jakési zhuštění větvení. U listnáčů k tomu dochází zpravidla u nižších větví.
Pak se může jednat o nezvyklý růst kmene, který se někdy plazí po zemi, jindy je značně nakřivo nebo se nezvykle prohýbá do luku nebo do tvaru hokejky. Kmen umí kvalitně vyhnít, vznikne tak dutina. Jsou stromy, skrz které lze vidět, pod nimiž lze projít nebo do nichž se lze schovat.
Další odlišnost se vyskytuje čas od času u větví, které buď třeba téměř chybí nebo jich je naopak až nad míru hodně. Některé větve se umí i vracet zpátky do kmene nebo se vzájemně propojovat. Větve umí i zakořenit, dostanou-li k tomu příležitost. Na pláních Toku lze najít tvary podobné cirkusovým stanům složené z dědečků smrků uprostřed, které se okusem zvěře a kořeněním větví po krajích neustále rozrůstají.
Velkou variabilitu umí stromy předvádět i u kořenů, neboť je buď naše oko zcela postrádá nebo je můžeme stopovat dlouhé metry od kmene. Kořeny objímají kameny, sousední stromy nebo i jen vzduch, když jim hmota v okolí uhnije nebo proschne.
Vzájemné soužití i různých druhů stromů přináší někdy bizarní tvary. Ve snaze využít všechno světlo v lese nebo v touze po živinách či stabilitě jsme svědky zajímavých propletení. Když už je vzájemné blízké soužití nevyhnutelné, každý jedinec bojuje za přežití. Málokdy to dopadá tak, aby dospělé či věkovité stromy spolu žily v pospolitosti. Častěji v průběhu let to ten slabší nezvládne.
Prohlédněte si na závěr, trochu pro odlehčení, pestrost tvarů, možnosti a snad i fantazii matky Přírody na přiložených fotografiích.
-
čarověník
Čarověník na smrku na Chocholaté skále. Tato anomálie pravděpodobně vzniká činností parazitujících organismů nebo mutací pupenů, které strom vybudí k mnohočetnému větvení a zahuštění. Sbírání a úspěšné pěstování není snadné, každopádně čarověník nelze vypěstovat ze semínka. Vyskytuje se vzácně na téměř všech druzích stromů.
-
výrůstek na kořenech
Výrůstek na kořeni smrku na Marásku. Z kořene nejspíš kdysi vyrůstal vedlejší kmen, který postupně objímala přibývající tkáň. Pak vedlejší kmínek uschnul? Byl zadušen touhle ochranou? Zde po stržení kůry vlivem kůrovcové těžby.
-
nadzemní dvoják
Dva mohutné kmeny buku s podporou pouze jednoho na Getsemance. Předpokládám, že to vzniklo složitou kořenovou strukturou na někdejším humózním podkladu. Po zetlení podkladu se kořeny mladého dvojáku ocitly na volném vzduchu, případně byly ještě poškozeny vnějším vlivem. Odumření jedné poloviny kořenů vyřešil strom jako výpomoc bratra bratrovi.
-
vzdušné kořeny
Vzdušné kořeny vznikají tím, že pod stromem sesedne půda, na níž vyrostl, například, když jeho kořeny objímaly padlý trouchnivějící kmen nebo když dojde ke ztrátě vlhka v půdě. Tento smrk je poblíž Teslínů. Tyto kousky umí i modříny nebo olše.
-
vějíř větví
Mám pocit, že tento vějíř větví vznikl okusem zvěře, která má ve slinách látky podporující růst pupenů. Nejspíš k tomu došlo už před mnoha lety. Exemplář od Nových Mitrovic.
-
přimáčknutá zakořeněná větev
Na Skelné Huti nad Lázem se podařilo přežít větvi břízy, která byla na chvíli zatěžkána kmenem jiného stromu a přimáčknuta k zemi. Zakořenila, cizí kmen uhnil. Větev a bříza roste dál, je tak stabilnější.
-
vykotlané kořeny
Buk na hřebeni jižních Brd mezi Getsemankou a Chynínskými buky, který stojí na třech nohách. Můžeme se asi jen dohadovat, zda tomuto tvaru dal vzniknout jev vzdušných kořenů, vykotlání hnilobou či něco jiného.
-
boule na kmeni
Bříza východně od boudy Roubenky pod Hengstem. Boule nebo nádor nebo bujení na kmeni zde dosahuje obřích rozměrů. Poměrně běžný jev u buků a smrků, často i násobně na jednom jedinci.
-
kroucený kmen
Kroucený kmen kousek od studánky Herpánka pod Kamennou. Kroutit se umí asi všechny druhy stromů, když k tomu mají důvod. Tím bývá změna prostředí kolem, např. sesuv či nestabilita půdy, odstranění sousedních stromů či překážka, kterou už člověk stromu dávno odebral. Může to být ale i zalehnutí později zetlelým kmenem v útlém mládí stromu.
-
smolná oprava po zásahu bleskem
Smrk s bleskem dávno hluboko rozříznutou kůrou pod Břízkovcem. Zde je vidět, kolik smoly umí jedinec, který má přístup k vodě, vyprodukovat, aby se dostal ze zdánlivě smrtelného zranění.
-
spojení dvou kmenů do jednoho
Dva kmeny borovice se spojují ve 4 m nad zemí do jednoho. Poraďte mi, neumím si to vysvětlit.
-
proplétání
Objímající se stromy na břehu Bradavy. Nestačí, že mají spletené kořeny, kterými se chrání před podemletím vodou, ještě se jistí větvemi.
-
sebeobjímání
Zvláštní sebeobjímání u smrku východně od Chynína. Nevěřím, že to udělala příroda sama, to musel někdo zaplést.
-
soužití
Soužití dvou nepříbuzných jedinců na Getsemance. Čím starší, tím těsněji. U lidí se tohle dost často nekoná.
-
kořenící větev
Kořenění smrku na Toku. Podivný tvar původně pouze větve, která byla možná kdysi zavalena pod kmenem, což jí dalo možnost zakořenit a začít nový život pro celý zbytek stromu. Na Toku a ve vyšších či exponovanějších drsnějších polohách jinak smrky koření z dolních větví docela často a bez cizího přičinění.
-
zakroucená větev
Bříza na Bílé skále u Lázu se zakroucenou větví. Jak taková větev asi vznikne?
-
já mám větve, ty ne
Dva bukoví bratranci a každý má jiný přístup ke způsobu větvení. Jeden zcela bez větví, druhý to kompenzuje. Komunikují kořeny? Na Břízkovci.
-
vodorovný strom
Na břehu Hořejšího Padrťského rybníka se bříze povedlo skoro ležet, nejspíš se tak dlouho natahovala za sluncem, až si vahou ve vlhku lehla. A tak z vodorovného kmenu vyrůstá hned několik řeklo by se stromů.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment