Stránky
milovníků
brdských
hvozdů
.org

Hlavní menu

select language ...
TOPlist

O majestátních stromech II

Napsal Roman Poustka

Seznam článků

 
   Trocha volného času, chuť spolykat stovky zajímavých kilometrů, touha navštívit staré známé a objevit dosud neobjevené stromové velikány a poznat nové souvislosti mne vedla k tomu, že jsem se do toho zase po letech během února až dubna 2021 obul. Navštívil jsem v době, kdy ještě nebylo olistění, více než 300 velkých exemplářů (všechny zde uváděné údaje, pokud není uvedeno díky pozdějším aktualizacím jinak, se vztahují k roku 2021). Starší článek týkající se majestátních stromů na Brdech z roku 2008 tímto zastaral.
   Chcete-li se tedy se mnou podrobně vydat za temnými stíny širokých jehličnanů a za rozložitými košatými korunami listnáčů, máte možnost. Jenom malé upozornění: zájmové území u mne v tomhle případě představovalo širší okolí Brd včetně blízkých obcí, od Hvožďan po Hostomice a od Dobříva po Bohutín. Protože se nepovažuji za znalce Hřebenů, vymluvím se na to, že Brdy pro mne končí, co se velkých stromů týče, na Velké Babě, protože tam sídlí Fabián. Ale - východním směrem, tedy ku Praze, se stejně občas vydávám, takže budou přibývat jedinci i z Hřebenů.
 

 

Dávné stromy Brd

   Původní lesní porosty byly pochopitelně před několika sty lety už poměrně dost narušené řemesly a intenzivní těžbou. Pralesovitým porostům se dařilo odolávat v odlehlejších končinách, u hranic tehdejších panství, na strmých svazích, v kamenitých a skalnatých terénech, v některých stísněnějších údolích a v močálech.

Žádný obrázek   Záznamů o posledních fragmentech brdských pralesů není mnoho. Údajně byl na Malém Toku ještě v roce 1930 asi 29 hektarů velký jedlový prales s příměsí dubů. Jan Čáka uvádí ve svém Brdském toulání vzpomínku Karla Daniela Gangloffa v pamětní knize štěrbinského revíru, který v zápisu z roku 1870 píše o začátcích své služby v roce 1831, že mezi Třemšínem, Křemelí a Kobylí hlavou byl prales se stromy v průměru přes jeden sáh (1,895 m) a výšce 25-30 sáhů (47-56 m). Vzpomínkou na tento prales byly ještě dlouho tři tzv. Bublavé jedle a následně jejich torza vlevo u Knížecí cesty od Hutí na Třemšín. Pahýly měly v prsní výšce obvod blížící se 3,5 m. Do dnešních dnů se dochoval již značně tlející ležící kmen jedné z nich. Jan Čáka vzpomíná i na tzv. Kolovratovu jedli u Třemšína v pramenech Závišínského potoka v lesích někdejšího březnického panství, která roku 1916 padla úderem blesku. Tatam je i jedle sousední s obvodem 340 cm. Ale nebyly to zdaleka jen jedle, které ukazovaly na mohutnost exemplářů dřívějších pralesů. V turistickém průvodci z roku 1925 se píše třeba o památném buku U Panny Lídy v povodí Červeného potoka. Bývalý hajný na Hutích, Jaroslav Hes, uvádí, že ještě na začátku 90. let 20. století stával mohutný pralesovitý smrk u Knížecí cesty vpravo před Bublavými jedlemi, než ho revírník nechal pokácet. Jan Čáka uvádí nedávno zmizelé pahýly dvou javorů (pravděpodobně klenů) na Hengstu jako tzv. Caseriovy javory. V dutině jednoho z nich se ukrýval pytlák. Žádnému brdomilovi jistě neunikl tzv. Bártův dub na pomezí zbirovského, hořovického a dobříšského panství, o němž píše Jan Čáka ve své knize Střední Brdy krajina neznámá. U tohoto tehdy soliterního dubu na lesní louce se v roce 1648 sešel brdský lid, aby se ukryl před nájezdy Švédů. Obdobně se zmiňuje o již neexistujícím hraničním tzv. Beranově dubu na Beranu nad Zaječovem.

   Tito stromoví pamětníci žijí již jen ve vzpomínkách a ve starých kronikách s tušeným přáním, aby přišla doba, kdy zase takoví obři povstanou z útrob brdského lesa.

   Mimochodem jeden obr, a sice topol černý z podbrdských Lochovic, který padl při vichřici v roce 1905, je dokonce unikátním rekordmanem. Jeho obvod 1571 cm je mezi topoly největší zaznamenaný v rámci ČR, pravděpodobně i v rámci Evropy. V současné době na světě není znám živý exemplář topolu takového obvodu.


 

Velké stromy v ČR

   Pátráte-li po současných velkých stromech v České republice, najdete nejrůznější seznamy a soupisy, mezi nimiž vyniká seznam památných stromů (AOPK). Bohužel jsou do tohoto seznamu (stejně jako do většiny dalších) zařazovány stromy bez nějaké jasné kategorizace, bez zřetelně popsaných limitních parametrů vzrůstu. Zejména mám na mysli rozlišení mezi jednokmenem a vícekmenem, případně jasnou specifikaci, zda je změřený obvod stromu ovlivněn dalším rozvětvením ve větší výšce. Většina tohoto seznamu je navíc složena z exemplářů dávno nežijících.

   Pro představu jsem se pokusil vybrat ze zmíněného seznamu žijící velikány do následující tabulky.

Žádný obrázek


 

Stáří stromů

   U žijících stromů lze stáří určit několika nepřímými metodami nebo složitější a technicky náročnější přímou metodou dendrologického průzkumu. Sám jsem učinil v roce 1994 několik jednoduchých poznání na pařezech douglasek tisolistých na hřebeni Břízkovce, na nichž jsem napočítal 110 let stáří. Dá se tedy odhadnout, že nejstarší a objemově největší douglasky tisolisté na Brdech pochází z let kolem roku 1884. To docela dobře odpovídá i letům, kdy vznikl lovecký zámeček Tři Trubky s okolní parkovou úpravou, v níž se tyto dovezené stromy umělou výsadbou prosadily.

   Další takové zjištění jsem měl z téhož roku ze západního břehu Hořejšího Padrťského rybníka, kde jsem na největších smrkových pařezech napočítal až 163 letokruhů. Domnívám se tedy, že největší zdejší dožívající smrkové kolosy svůj život začínaly kolem roku 1831 a dnes jim je řádově 190 let.

   Když si položíme otázku, jak dvousetleté smrky nebo i výrazně starší listnaté stromy přežily až do dnešních časů všechny kalamity a zásahy člověka, odpovědí nám bude nejspíš kombinace vhodné lokality výskytu a vhodného načasování jejich zrození do správné doby s ohledem na okolní vegetaci.

   Smrk se například musel narodit tak, aby měl poblíž prameniště, které mu dalo náskok nad svými soky v okolí. Tím si ho všiml člověk při prvním obmýtí, kdy neměl chuť jej kácet, neboť by ho to stálo mnoho sil. Mezitím musel smrk díky své poloze v hlubším údolí odolat vichřici v roce 1870, díky dostatečnému zdroji vody utopil v pryskyřici i kůrovce ve 20. letech 20. století, aby opět odolal vichřici v roce 1941. Za socialismu musel mít štěstí na shovívavého lesního hospodáře, který jeho majestátnost toleroval a nechtěl být na jeho úkor úderníkem. Právě nyní takoví smrkoví velikáni svádí další boj s kůrovcem.

   Obdobně jedle musela být v kritických okamžicích kryta okolním porostem, nesměla být u cest a musela chvíli zůstat utajena. Jako vejstavek musela na pár desetiletí odolat větrům a námraze, aby jí pak na čas opět pohltil a částečně ukryl monokulturní les. Ten teď zase kvůli kalamitě ustupuje a odhaluje jedlové královny v celé kráse, snad to opět přečkají a při té příležitosti zvládnou zasít množství svých následovnic.

   Brdské buky jako typičtí představitelé hlubokých lesů pocukrovaných loňským listím a bochánky mechu v nedozírných kamenných mořích měly pro svou dlouhověkost zpravidla velmi nenápadný a přikrčený zrod. Dlouho ve stínu svých statných otců čekaly a zakrsle sílily, až se jim otevře pádem tatínka modré nebe, aby se pak utkaly o získané světlo v dalších pár desetiletích se svými konkurenty. Muselo to být v hůře dostupných spíše svahovitých lokalitách, aby je člověk nevyměnil za průmyslovější smrky.

   Méně zastoupené javory kleny nebo jasany ztepilé to měly ještě daleko složitější. Dávka jejich štěstí, aby se dožily dnešních dob, musela být vskutku enormní. Proto tyto v Brdech vzácnější dřeviny nacházíme zpravidla podle cest a v lidských sídlech, jedinců žijících ve volném lese je pomálu.

 


 

Ohrožení a ochrana stromů

   Na stromy číhá celá řada nebezpečí.  Když už si vybojuje místo na světě mezi konkurenty, a i člověk mu dál v životě přeje, jeho výška nebo expozice může být i jeho zkázou. Musí odolat vichřicím (na hřebenech), bleskům (na svazích), kroupám (za městy), těžkému sněhu, námraze (na okrajích porostů), ale i suchu (odvodněné a skalnaté pozice), parazitům, houbám, lišejníkům a podobně. Nenechaví lidé mohou strom také poškodit, všelijakými vrypy do kůry, nešetrným umístěním všelijakých cedulí nebo nejrůznějšími ploty a dráty, které do stromu zarostou (viděl jsem ve stromě zarostlý i dělostřelecký granát). K újmě mohou přijít zejména jedinci u cest a vyvážecích linek manipulací dřevní hmoty. Stromům nepomáhá ani sešlapání půdy v jejich okolí častější návštěvností (zkusme se kochat velikány z rozumné vzdálenosti několika metrů a umisťovat kešky jinam).

   Na druhou stranu se člověk o stromy, když chce, umí poměrně dobře postarat a prodloužit mu tak život o mnoho let. Na opečovávaných stromech jsou vidět ochranné zásahy v podobě seřezání nestabilních větví, vyčištění koruny od suchých větví, svázání větví proti rozlomení, zalepení nebo zastřešení (dříve často zabetonování) otevřených ran kmene nebo významných větví nebo prostě jen oplocení.

   Péče o stromové velikány je vidět v případě významných stromů nebo velkých stromů v intravilánu obcí. Obdobná péče se nedostává neznámým stromům v úkrytu lesa.

   Ochranná opatření směřují zejména k tomu, aby strom nezačal vyhnívat a aby strom nenapadly dřevokazné houby, lidově choroše. Životní pouť se pak u takového exempláře může rapidně zkrátit, třeba jen na několik let. Dalo by se o dřevo napadajících houbách dlouze psát, tak snad v nějakém dalším článku. Jedním z nejběžnějších chorošů v našich lesích jsou troudnatci. Podle jejich životní fáze a podoby lze usuzovat, jak dlouho bude ještě strom stát, případně jsou pak zpětným ukazatelem, jak stará jsou stojící či ležící torza.


 

Průzkum 2021 + podklady průzkumu

   Primárně jsem vycházel ze svých poznámek a tabulek z dřívějších let. Od roku 1993 jsem zaznamenával v době analogových fotoaparátů, neexistence mobilních telefonů a bez zpřesněné družicové navigace pro civilní účely větší stromy, které jsem při toulkách skrz Brdy potkal. Velikány jsem evidoval co se týče jejich polohy prakticky odhadem, zpětným dohledáním v mapách, neboť jsem se pohyboval zásadně bez mapy. Uváděl jsem nadmořskou výšku, vrch, na jehož svahu se exemplář nacházel, a od vrchu pak azimut s přesností na celé stupně. Částečně jsem tuto svoji databázi ilustroval i v článku příbramského Podbrdska v roce 2000.

   Dalším podkladem mi byla prostřednictvím Jindřicha Pracha poskytnutá databáze stromů VLS Hořovice. Databáze je však poměrně stará a neaktualizovaná, u velikánů chybí rok, k němuž se data vztahují. Podle obsahu již nežijících stromů odhaduji uzávěrku na rok 1997. Lokalizace exemplářů byla provedena pravděpodobně rovněž odhadem, zákresem do lesnické mapy (avšak menšího měřítka) s uvedením parcelního čísla. U jedinců, které jsem neznal, bylo hledání obvykle náročnější. Pozitivně hodnotím to, že soupis VLS obsahoval téměř výhradně velké jedince.

   Velkou pomocí mi byl seznam památných stromů dostupný na internetu, z něhož jsem dohledal v okolních obcích množství dubů a lip. Díky WGS souřadnicím a zákresu těchto pamětníků starých časů na mapy.cz nebyl problém v hledání. Potíže nastaly spíše s dostupností exemplářů v soukromých zahradách nebo jiných zvláštně exponovaných místech. Zbytečné hledání jsem neabsolvoval tam, kde šlo evidentně již o stromy odumřelé nebo o dožívající torza bez korun. Marnou cestu jsem nevážil ani tam, kde šlo prokazatelně o stromy menšího vzrůstu (objemu, obvodu) nebo o násobné kmeny. Bohužel jsem to občas zjistil až na místě. K památným stromům se sice udává měřený obvod a občas i další údaje, ale podobně jako v databázi VLS chybí obvykle rok posledního záznamu.

   Pomocným podkladem mi byla dále databáze stromů AOPK, kam přispívali v posledních letech pracovníci CHKO i laická veřejnost. Podle toho byly její údaje použitelné. Obsahem jsou i menší exempláře, mnou naměřené hodnoty se několikrát velmi lišily, častým obsahem databáze jsou vícekmeny bez uvedení tohoto faktu a podobně. Na druhou stranu zveřejněná data obsahovala kromě polohy v iteraktivní turistické mapě také datum pořízení dat včetně dostupných fotografií.

   Posledním velmi širokým zdrojem dat mi byli brďáci a známí, kteří o mé úchylce dobře vědí a kteří mi poskytli cenné rady a tipy, povětšinou úspěšně. Alespoň tímto bych jim chtěl poděkovat.


 

Metodika

   Namísto nějakého vzletného popisování Vám vypovím, jak jsem například navštívil lípu malolistou ve Lštěni u Hostomic. K této lípě jsem se dostal prostřednictvím rešerše památných stromů. Zaparkoval jsem v den své dovolené asi 100 m od lípy, nádherně foukalo a místy sněžilo. Na obhajobu používání svého auta uvádím, že jsem se snažil minimalizovat ujeté kilometry. Po lesích Brd jsem jinak chodil samozřejmě pěšky.
   Už letmým pohledem jsem zjistil, že mne cestou na pastvinu za lípou bude čekat překážková dráha několika elektrických ohradníků a že mne z otevřených vrat blízkého statku pozoruje tázavě sedlák, který se právě chystá vypustit koně na pastvu. Na nic jsem nečekal a pustil jsem se do již mnohokrát absolvovaného rituálu. Tento měl číslo 110.

   První kritický pohled na strom. Je to jednokmen, hodně zmlazený u paty stromu kolem, špatně se tam poleze. První větvení je ve 3 metrech na 3 významné větve a větve neovlivňují významně obvod stromu. Svinovací třímetr z pravé horní kapsy bundy beru do ruky a hledám specifický výčnělek v prsní výšce stromu. Hledám výšku nejužšího hrdla kmene stromu a zároveň se vyhýbám boulím a vychlíplé kůře. Nic specifického nenacházím, mezi rozbrázděnou kůru tedy vkládám malou větvičku, od níž začínám měřit. Skáču přes kořeny, jednou rukou přidržuji metr, druhou odháním dotěrné lipové zmlazení. Třímetr došel. Na 300 cm nechávám prst a pokouším se svinout metr, zde to jde o poznání hůře, než jinde. Doměřuji ještě dalších 53 cm. Necelý poslední cm již nepočítám. Vzhledem ke zdejší obtížnosti a k pocitu dobře odvedené práce už měření neopakuji, tím spíše, že mne přišla navštívit nějaká kobyla. Jinde, kde to lze snáze, provádím měření zpravidla dvě nebo i tři.
   Aktivuji chytrý telefon uložený do této chvíle v pravé dolní kapse, zapínám aplikaci mapy.cz, čekám chvilku na upřesnění polohy, a pak vkládám nový bod jako dub 353. Přepínám na fotoaparát, vypotácím se z mladého obrostu do zatím koňmi neobsazeného výběhu, fotím z blízka kmen a kořeny. Pak uprostřed pastviny, když už opodál běhají koně a sedlák je ve vratech evidentně nervózní, fotím korunu, a pak jdu ještě o kus dál od stromu a fotím celý. Tam se zastavuji, z batohu vytahuji skládací metr. Složím ho a v natažené levé ruce jej držím svisle, mírně s ním mihotám, abych tím kontroloval svislost i z kolmého směru, kam nevidím. Horní nulu skládacího metru ztotožňuji s pohledem na vrchol stromu a levou rukou na metru ručkuji po prstech nahoru nebo dolů, až mám horní okraj prstů levé ruky totožný s pohledem na patu stromu. Odečtu 50 cm. Uklidím metr. Položím batoh, vyndám z něho padesátimetrové pásmo, nulu přivážu za popruh batohu (později jsem měl již pásmo přivázané neustále) a ten zatěžkán svačinou nechávám ležet na mokré pastvině a rozvíjeje pásmo odcházím k lípě. U lípy pásmo napnu, odhadnu redukci na vodorovnou délku a tužkou na papírek v levé dolní kapse zapíšu svislých 50 cm a 24 m délky (do záhlaví poznamenám dub 353). Tyto údaje se pak budou hodit pro výpočet výšky stromu, když znám délku mezi mým okem a svislým skládacím metrem.
   Stojím u stromu a než začnu balit pásmo a naposled strom opustím, zapíšu si všechny údaje: mech (tento strom je bez mechu), lišejníky (zde nejsou), houby (také ne, zato tento strom měl vysoko ve větvích jeden bal jmelí), hnilobu (také ne), dutiny (také ne), případná poškození a tvar kmene, ochranné zásahy (ořezání, svázání dráty, stříšky, betonování... tento strom je toho prost), procento suchých větví (napsal jsem si 5%), procento celkového zdraví (napsal jsem si 100%), popis okolí (zapsal jsem si pastvinu a soliter), ohrožení (zde jsem žádné nenašel) a na závěr jsem přidal zdejší specifikum díky obklíčení stromu oplocenou pastvinou, že strom mocně zmlazuje u své paty. To už jsem byl propalován očima sedláka, a tak jsem urchleně smotal svých 24 metrů rozvinutého pásma (jinde by to trvalo déle i kvůli větší výšce stromů) a u batohu, do něhož jsem pásmo zpět vložil, jsem z levé horní kapsy vyndal digitální výškoměr se sklonoměrem (děkuji sousedovi za jeho zapůjčení), ze kterého jsem si zaznamenal po zadání délky ke stromu a po zacílení na patu a na vrchol stromu jeho výšku, 19 metrů. Výškoměr jsem do kapsy zpět uklidil a pastvinu jsem opustil do jiného elektricky ohrazeného prostoru ve chvíli, kdy mocně přicválali dva koně.
   Dnes je to šestý navštívený strom, pátý měřený. Ještě jich dnes navštívím sedm, ale změřím nakonec jen pět. Vyřazuji vícekmeny nebo stromy, jejichž větvení je příliš nízko a evidentně významně ovlivňuje naměřený obvod. Pochopitelně neměřím stromy odumřelé nebo neperspektivní torza. Do databáze přidávám všechny listnáče nad 350 cm v obvodu kromě javorů klenů a jasanů, kterých je relativně málo, zvláště v lesním prostředí. Těm jsem dal limit 300 cm stejně jako skoro všem jehličnanům. Výjimkou je borovice s limitem 200 cm. A pak bříza a vrba, u nichž jsem evidoval pro zajímavost jen největší zjištěný kus. U velké části exemplářů, u nichž obvod těsně nevyhověl limitu, ale nad nimiž jsem se zamyslel tak, že jsem je změřil (např. smrk 297 cm), jsem alespoň zaznamenal jejich polohu.
   Mnohdy jsem se za vichru skoro modlil, abych už byl od toho listnáče pryč, neboť jsem si nebyl jist, kdy na mne z výšky přiletí kus ledu nebo rovnou celá větev. U některých asymetricky rostlých a zváště nahnilých a dutých stromů jsem přemýšlel, jestli bych vystihl úhybným manévrem směr, kam by se strom hodlal poroučet. Zvláštní kapitolou by mohlo být překonávání bažin, vodních toků, oplocenek, měření pásmem přes nejrůznější překážky, probouzení telefonu ve sněhové bouři, ostružiny, růže, hledání výhledu na strom v hustém porostu za účelem změření jeho výšky, míra 315 cm na přetaženém třímetrovém měřidle, mokrý papír a na kost zmrzlé prsty.
   Asi tušíte, že večer po plodné výpravě následovalo plnění tabulky, zařazení fotek a jednocení záznamové řady vlastních bodů na mapy.cz. Takovému dni pochopitelně musel předcházet i plán, často i s časovým itinerářem. Na širokém stole jsem měl rozložené po dva měsíce své pracovní mapy Brd s žetony, které s plynoucím časem spíše ubývaly. Občas se na mapách objevily zase nové za stromy, s nimiž se při posledních itinerářích nepočítalo a které vypadly z pečlivějšího studia podkladů nebo z nějakých nových informací.

 

Vyřazené stromy

   Než se pustíme do výčtu jednotlivých exemplářů (řazené sestupně dle teoretického objemu dřevní hmoty), zkusím zdůvodnit, proč se mezi nimi neobjevují i třeba velmi dobře známé a řeklo by se slavné brdské stromy. Ponechal jsem totiž stranou všechna dožívající torza jako třeba klen u kostela v Mrtníce nebo lípu u fary ve Strašicích. U nich nelze očekávat, že by měly dlouhého trvání a že by se mohl někdo ještě kochat krásou jejich zelené koruny. Neřešil jsem ovocné stromy, ty jsou předmětem jiného článku.

Žádný obrázekŽádný obrázek   Břízy jsou takovým výplňovým rychle rostoucím stromem, který se vtroušením míchá do většiny porostů nebo obsazuje celé plochy jako pionýrská dřevina. V Brdech to jsou zejména bývalá cvičiště a dopadové plochy nebo jejich části. Největší mně známé břízy co do tloušťky jsou západně od Teslínů s obvodem 225 cm, jihovýchodně od Pece s obvodem 220 cm, a pak na hrázi Hořejšího Padrťského rybníka s obvodem 212 cm. Vzhledem k nižšímu věku dožití bříz jsem je nijak více nedokumentoval.

   Jeden z největších obvodů žijícího stromu jsem paradoxně naměřil na Hrachovišti vrbě, celých 540 cm. Není však v bůhvíjakém stavu a o jednokmeni lze do určité míry také pochybovat. Proto ji beru spíše jen jako raritu a vrbám se dále nevěnuji. 

   Neobcházel a nehledal jsem výjimečné druhy stromů s velmi omezeným výskytem jako jilm horský, který se vyskytuje například pod Kloboučkem, nebo cypřišek lawsonův, jehož pár exemplářů najdete u loveckého zámečku Tři Trubky. Vyřadil jsem nepoctivé dvojkmeny a vícekmeny jako lípu na Purku v Mirošově nebo lípu Johanky z Rožmitálu, ale i dub dvoják na Přední Záběhlé či klen dvoják pod Kloboučkem. Těžko budeme totiž u těchto velikánů spravedlivě posuzovat a s jinými exempláři porovnávat obvod, objem nebo stáří. Asi je pochopitelné, proč jsem neměřil dožívající buk brána pod Třemšínem. Čákův dub na Jindřichově skále je bizarní kousek ctihodný stářím s obvodem jen 322 cm. Hraniční buk na Teslínech byl prakticky dvojákem, byť je stále jeho zbývající masa velmi působivá.

 

 

   Jedinou výjimku z těchto pravidel, která nechť je pozvánkou dále k jednotlivým stromům (maximálně 10 exemplářů od každého druhu), jsem učinil u dvojáku smrku u Padrťského potoka pod Kočkou nad mostem cesty Josefky. Byť oba kmeny těsně nemají limitních 300 cm, jedná se asi o nejspravedlivěji zařazený dvoják, posuďte sami.

 

 

   S postupem času a s pokračujícím sbíráním dalších stromů jsem nucen od května 2022 vést i evidenci stromů těsně pod limit, jejichž množství pochopitelně přesahuje množství nadlimitních jedinců.


 

Buk lesní (Fagus sylvatica) je stromem, který Brdy obýval odpradávna. Jeho výskyt se soustředí do nadmořských výšek 500-800 metrů a souvisí s nižší intenzitou lesního hospodářství. Z velkých buků, které jsem prošel, jich celá pětina roste v lokalitě pod Kloboučkem. Zde je naopak lesní hospodářství intenzivní směrem k ochraně dožívajících velikánů. Vím o 58 bucích s obvodem nad 350 cm a o dalších 191 bucích s obvodem nad 300 cm.

 

 


 

Dub je na vlastních Brdech poměrně vzácnou dřevinou s tím, že kromě dubu zimního (Quercus petraea) a letního (Quercus petraea) lze jen výjimečně najít dub červený (Quercus rubra). Daleko častěji potkáme dub na Hřebenech. Pomineme-li jeho výskyt u komunikací a v okolí samot, bude naše setkání s ním v hlubokém lese spíše výjimkou. Snad ještě více než buk mimo komunikace indikuje obtížněji hospodářsky obdělávaný les, však také často okupuje skalnaté polohy. Nevystupuje zpravidla nad 700 m n.m. Vím o 42 dubech s obvodem nad 350 cm a o dalších 99 dubech s obvodem nad 300 cm.

 

 


 

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) je na Brdech taktéž již spíše vzácnou dřevinou. Přesto je zřejmě četnější než dub. Je vtroušen do smíšených a listnatých enkláv jako Getsemanka či Nahořov, vyskytuje se i u bývalých obcí. Vím o 13 jasanech s obvodem nad 300 cm a o 2 jasanech s obvodem těsně pod 300 cm.

 

 


 

Javor je na Brdech přítomen ve formě javoru mléče (Fraxinus excelsior) a javoru horského, klenu (Acer pseudoplatanus). Obou druhů není v lesích mnoho. Nebýt aleje u Přední Záběhlé a dalších výskytů u cest a sídel, tak na tyto stromy skoro nenarazíme. Kleny jsou snad nejmechovatější stromy ze všech. Vím o 24 javorech s obvodem nad 300 cm a o dalších 12 javorech s obvodem těsně pod 300 cm.

 

 


 

Kaštan (jírovec maďal) (Aesculus hippocastanum) je na Brdech spíše okrajově a výjimečně. Koncentruje se do areálu obcí a samot. Také proto zde uvádím jen jediný exemplář nad 350 cm.

 

 


 

Lípa je v lesích Brd vzácností. Pochopitelně jsou jejím domovem obce. Ve většině případů by se dnešních dnů bez ochranných zásahů tyto stromy nedožily. Speciálně u lip je zřejmě nejtěžší rozhodování, který exemplář je ještě jednokmen a který vícekmen. Také se u nich pro rozmanité tvarování kmene asi nejobbtížněji měří obvod.Na Brdech se vyskytuje lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a malolistá (Tilia cordata). Vím o 13 lípách s obvodem nad 350 cm a o dalších 8 lípách s obvodem nad 300 cm.

 

 


 

Ořešák vlašský (Juglans regia) je na Brdech velmi okrajově, nesvědčí mu zrovna inverzní a studené polohy, takže jej najdeme na teplejších nebo lokálně dobře exponovaných místech, spíše v nižších výškách pod 600 m.n.m. Uvádím zde jeden exemplář s obvodem nad 250 cm, souřadnice chybí úmyslně.

 

 


 

Topol černý (Populus nigra) nalezneme u vodních toků nebo méně typicky u cest. Do hlubokých lesů a nad 650 m n.n. topol černý nevstupuje. Vím o 10 topolech s obvodem nad 350 cm a o dalších 9 topolech nad 300 cm.

 

 


 

Borovice lesní (Pinus sylvestris) okupuje skalnatější, exponovanější a sušší pozice. Najdeme je vtroušené i v hustším smrkovém lese. Zpravidla nevystupují nad 750 m n.m., ale zase často dominují pod 500 m n.m. Na kamenných mořích, kde nemají velkou konkurenci v boji o světlo, nemají vysoký vzrůst. Naopak, když mají bojovat ve smrčině, umí se vytáhnout do výšky. Od prosince 2022 jsem zvýšil limit obvodu na 225 cm, takových a větších borovic znám 24. Mezi nimi docela významně figurují i borovice vejmutovky, které jsou často v okolí loveckých zámečků (ale i osamocené v lese), a borovice černá z Borovna. Vím o dalších 29 borovicích s obvodem nad 200 cm. 

 

 


 

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) je stromem vysazovaným na Brdech od 80. let 19. století (dovoz z USA a Kanady). Největší jedinci se soustředí do několika lokalit (u zámečku Tři Trubky, na Břízkovci, u Gangloffova náhonu, u zámečku v Roželově, a pak osamělí mohykáni). Kůra jim neopadává, a tak mocně sílí do šířky. Ve výšce zaostávají za nejvyššími smrky jen o pár metrů. V areálu loveckého zámečku je zřejmě největší, leč nepřístupný, exemplář. Naopak asi nejkrásnější douglasková princezna s extrémně širokou korunou, obvodem 349 cm ale výškou pouhých 28 m, je v oboře na Skelné Huti nad Lázem. Vím o 42 douglaskách s obvodem nad 300 cm a o dalších 23 douglaskách s obvodem těsně pod 300 cm.

 

 


 

Jedle bělokorá (Abies alba) má ráda svahy a jejich paty. I když na Brdech jedlové lesy nejsou, některé lokality jsou jedlí okupovány velmi sympaticky. Velké jedle poznáte většinou podle hodně široké koruny už od ploché špičky stromu na dálku. Pár velkých jedlí by se našlo i u Němých v povodí Rezervy, ale protože došlo k podstatnému rošíření oplocené nepřístupné oblasti, jedle ani jiné velké stromy přístupné nejsou. Údajně může dorůst až 65 metrů výšky, my se však spokojíme i s nižšími krasavicemi. Vím o 29 jedlích (včetně 2 nepřístupných) s obvodem nad 300 cm a o dalších 25 jedlích s obvodem těsně pod 300 cm.

 

 


 

Modřín opadavý (Larix decidua) vytváří místy souvislé porosty, jinde je jen nenápadně vtroušen. Vyhýbá se vlhkým místům, nezalekne se skal a kamenných moří. Mohutné a dlouhé větve velkých exemplářů jsou ve výšce nad okolním porostem mocně rozmáchnuté. Vím o 7 modřínech s obvodem nad 300 cm a o dalších 32 modřínech s obvodem těsně pod 300 cm.

 

 


 

Smrk ztepilý (Picea abies) je stále nejhojnější dřevinou, a i když to tak na kůrovcových holinách nevypadá, bude dominantní stále. Nejstarší a nejmohutnější jedinci stávají u pramenišť a vodních toků. Díky tomu i nyní většinou úspěšně odolávají náporu kůrovce. Protože rostou v údolích, bojují s konkurenty o světlo, čímž se vytahují až do padesátimetrových výšek, což je činí nejvyššími stromy Brd. Smrku vyhovuje chladno a vlhko. Proto trpí v suchých a teplých rocích, zvláště nyní po několika takových letech v obodobí let 2015-2019. Proto kůrovec... Vím o 42 smrcích s obvodem nad 300 cm a o dalších 52 smrcích s obvodem těsně pod 300 cm.

 

 

 


 

Shrnutí

   Po výčtu nejzajímavějších stromů na Brdech (je jich spousta o něco menších neméně zajímavých, ale v zájmu konečnosti alespoň tohoto článku...) předkládám ještě tabulkové shrnutí:

stromy Brd 14

 


 

Odumřelé stromy

   Člověk se rád vrací k velkým stromům. Snad z úcty k jejich stáří, k jejich věkovité moudrosti, možná proto, že neutečou. Poutníka velikán naplní sounáležitostí s lesem, s krajinou, s náladou, s tichem, s poznáním věčnosti i smrtelnosti zároveň. Takto jsem se rád vracel třeba k buku pod Kloboučkem, jemuž jsem ještě v roce 1995 naměřil v obvodu 501 cm, v roce 1997 jsem našel už jen pařez tohoto někdejšího krále buků. Smutné shledání bylo i v březnu 2008 se zlomeným tehdejším králem smrků o obvodu 376 cm (1999) u Červeného potoka (padl při vichřici Emma).

Žádný obrázek   Než jsem se po letech znovu vydal systematičtěji za stromovými pradědečky a prababičkami, spoustu už jich nedožilo. Nenašel jsem již buk na západním úbočí Prahy ani buk jižně od skály Marie Terezie, z javoru klenu s obvodem 397 cm (2015) v aleji u Přední Záběhlé zbyl od září 2015 jen pařez (asi byl nebezpečný u komunikace), věkovité buky na Getsemance už tlejí vleže, jednoho z velkých smrků na západním břehu Padrťského rybníka už skolil kůrovec (zaplatil za blízkost odvodňovací strouhy), zažil jsem i další zklamání. Není třeba chodit ani moc daleko, však teslínský hraniční buk mezitím přišel o svou významnou část, taktéž buk brána doznal drastického poškození.

   Ale nezoufejme, od dob 90. let 20. století se obraz lesů změnil a mění. Už dlouhá léta hromadně zmlazují jedle, holosečné hospodaření je minulostí (prakticky nejsou lidi na výsadbu a údržbu velkých pasek a oplocenek), i když nynější kůrovcová kalamita jej velmi připomíná. Avšak díky ní se objevují z hlouby lesa právě ti velcí a povstávají, aby nám připomněli, že jsou pořád zde a stále čekají, až jim dáme příležitost opanovat své okolí.

   Pevně věřím, když vím, jaké krásné zdravé a mohutné jedince na Brdech máme, že je budou moci obdivovat i ti, co přijdou dlouho po nás. K tomu si můžeme ještě představit, že díky velkému rozsahu nynější kůrovcové katastrofy na Brdech, kdy není v lidských silách vše uměle zalesnit, bude velká část nových lesů, co povstanou, věkově i druhově o poznání různorodější než nynější rychle řídnoucí porosty.  Snad dojde konečně k rozvolnění po letech opakující se vlny a někdy kolem roku 2094 nepostihne brdský les další všeobecná kalamita kvůli monokulturnosti a stejnověkosti.

   Bylo samozřejmě naivní si myslet, že v roce 2021 a později zaznamenaní a nově nalezení stromoví velikáni budou nesmrtelní. Níže budu se zármutkem zařazovat ty z věkovitých stromů, které z "top 10" sestoupí vlivem kalamity nebo lidskou rukou.

   Prvním z nich se stal už v září 2021 jeden z největších smrků na Třemšíně.

 

    Ale stává se to i jiným velkým stromům, podobně jako třeba v zimě 2023/24 pár set metrů proti proudu Padrťského potoka nad Třítrubeckým zámečkem, kde byl pokácen okrajový smrk (obvod 310 cm, výška 43 m) spolu s přilehlou monokulturní smrčinou.


 

Anomálie

   Během výprav za stromovými velikány, ale i v dřívějších dobách, jsem si všímal i všelijakých anomálií. Jde o přírodní nebo člověkem ovlivněné změny a odlišnosti oproti standardní vizáži jehličnanů a listnáčů.

   Začneme-li shora, hned u špičky stromu nás u jehličnanů může upoutat čarověník, jakési zhuštění větvení. U listnáčů k tomu dochází zpravidla u nižších větví.

   Pak se může jednat o nezvyklý růst kmene, který se někdy plazí po zemi, jindy je značně nakřivo nebo se nezvykle prohýbá do luku nebo do tvaru hokejky. Kmen umí kvalitně vyhnít, vznikne tak dutina. Jsou stromy, skrz které lze vidět, pod nimiž lze projít nebo do nichž se lze schovat.

   Další odlišnost se vyskytuje čas od času u větví, které buď třeba téměř chybí nebo jich je naopak až nad míru hodně. Některé větve se umí i vracet zpátky do kmene nebo se vzájemně propojovat. Větve umí i zakořenit, dostanou-li k tomu příležitost. Na pláních Toku lze najít tvary podobné cirkusovým stanům složené z dědečků smrků uprostřed, které se okusem zvěře a kořeněním větví po krajích neustále rozrůstají.

   Velkou variabilitu umí stromy předvádět i u kořenů, neboť je buď naše oko zcela postrádá nebo je můžeme stopovat dlouhé metry od kmene. Kořeny objímají kameny, sousední stromy nebo i jen vzduch, když jim hmota v okolí uhnije nebo proschne.

   Vzájemné soužití i různých druhů stromů přináší někdy bizarní tvary. Ve snaze využít všechno světlo v lese nebo v touze po živinách či stabilitě jsme svědky zajímavých propletení. Když už je vzájemné blízké soužití nevyhnutelné, každý jedinec bojuje za přežití. Málokdy to dopadá tak, aby dospělé či věkovité stromy spolu žily v pospolitosti. Častěji v průběhu let to ten slabší nezvládne.

 

   Prohlédněte si na závěr, trochu pro odlehčení, pestrost tvarů, možnosti a snad i fantazii matky Přírody na přiložených fotografiích.

 

 


 

   Tento článek, fotografie a spousty dalších zde nezveřejněných dat poskytuji pro odbornější přepracování Petru Karlíkovi, který se možná zaslouží o to, že upravená verze vyjde v časopise Veronica. Dále speciálně modříny zasílám Jindřichovi Prachovi, který se rozšířením modřínů zabývá.

   Výsledky poskytnu rovněž formou databáze velkých stromů AOPK, abych této instituci pomohl trochu nafouknout a zrevidovat dosavadní obsah informačního systému.

   Databázi zašlu rovněž na VLS, abych tak výjimečným exemplářům pomohl snad snáze přežít další desetiletí.

   Budu-li mít možnost, budu rád tento článek, třeba i s přispěním všímavých čtenářů, doplňovat o nové kusy. Neboť mi zcela jistě unikli jedinci, kteří by stáli za zveřejnění, byť mám několik tipů na správná místa ještě v rukávě. Znáte nějaká?

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Menu