"Naše" vrchovina vznikla kupodivu díky tomu, že je někdejším dnem prvohorního kambrického moře odolnějším než jeho okolí. Kdo ví, třeba se po dalším vrásnění (které tu nebylo už od karbonu) dočkáme, že budou Brdy nejvyšším evropským pohořím. Pojďme si tedy o tom "našem dně" trochu popovídat.

Jak se slepencové skály narodily a spatřily světlo světa 

   Přenesme se o 529 miliónů let zpět - no, upřímně - málokdo si dokáže takovou dobu představit. Ve vnitřních Čechách jsou sladkovodní jezera podobné například jezerům ve Švýcarsku. Písek, drobné valounky a schránky živočichů spolu s dalším organickým materiálem jsou po mnoho miliónů let usazovány na buližníkové a spilitové vrstvy ze starohor do až 3000 metrů mocných vrstev slepenců a pískovců. Pořadí ukládání jednotlivých vrstev je dodnes předmětem bádání, ale nejpravděpodobněji to bylo takto: v nejspodnější části zachovaných kambrických uloženin žitecké a hlubošské slepence, sádecké pískovce, holšínské slepence, hořické pískovce a pasecké břidlice, kloučecké slepence a čenkovské pískovce (v nich a v následujících vrstvách jsou někdy ryolitové, tedy kyselé vulkanity a jejich tufy), chumavské slepence a baštinské pískovce, ve středním kambriu průnik mořské sedimentace, který je dobře paleontologicky datovaný v podobě jineckých pískovců, prachovsců a břidlic. Na nich potom leží ohrazenické slepence a na nich ve svrchním kambriu pavlovské slepence. Střídání zrnitosti v dílčích sedimentacích ukazuje na střídání přívalových povodní divokých řek.

   Zajímavé objevy můžeme učinit ve vrstvách paseckých břidlic nálezem nejstarších českých makrofosílií (Kočka, Tok, Medalův mlýn) a též v o něco mladších jineckých břidlicích obsahujících i známé trilobity (Vinice, Koníček, Vystrkov, Rejkovice). Ke konci svrchního kambria (490 miliónů let) došlo k oživení vulkanické činnosti a vznikla velká část Křivoklátska a také vyvřelé strašické pásmo (Jivina, Bábovka). Kromě mnohde pozorovatelných různě zrnitých vrstev slepenců a pískovců prvohorního kambria můžeme narazit na pozdější prvohorní usazeniny, například červený, hnědý a žlutý železitý křemen v ordovických vrstvách (485 až 444 miliónů let), které svým obsahem železa proslavily podbrdský kraj v dobách hutí a hamrů (důl Strašický, Alžběta, Klára, Theodor a Regina na Strašicku, Zaječovský, Hrbek, Mariánský a Kvaňský na Zaječovsku, svatého Prokopa, Kleštěnický, Kozojedský, Hlava, svaté Susany a Jedová hora na Komárovsku, Na Luhu, Ostrý a Komorsko na Jinecku a mnoho dalších kutisek).

   Variské (hercynské) vrásnění proběhlo během mladší části devonu a starší části karbonu (okolo 360 miliónů let). Po něm ve zbytku karbonu, v permu, triasu a křídě docházelo k postupnému rozbrušování hornatého terénu do roviny, která je příčinou dnešních plochách temen brdských osmistovek.

    Sedimentace během karbonu a permu (280 miliónů let) pokračovala v pánvích ve vlhkém okolí sladkovodních jezer, kde bujela vegetace přesliček, plavuní a kapradin, do tzv. kladenského souvrství obsahující sloje kamenného uhlí. Jediné brdské uhelné pánve (spíše pánvičky) vznikly u Mirošova, Skořic, Spáleného Poříčí, Lipnice a Holoubkova, kde se černé kamenné uhlí během obrovského boomu prakticky vytěžilo do začátku 20. století.

   Druhohorní křídové moře (100 miliónů let) do Brd již nezasáhlo, a tak na naši vrchovinu nemůžeme jezdit za pískovcovými skalami. Také třetihorní sopečná činnost se Brdům vyhnula (3 až 0,5 miliónů let), a tak zde nemáme příkopovou propadlinu ani čerstvě vyhaslou sopku (musíme tedy ale poznamenat, že tu jeden sopečný jícen máme, ale kousek stranou a významně starší). Ani třetihorní usazeniny v podobě hnědého uhlí nenajdeme, snad jen říční sedimenty třetihorních řek, například ve Strašicích nebo u Hořovic.

   Příchod čtvrtohor (2,58 miliónu let) znamenal pro Brdy hlavně větší erozní činnost vlivem ledu a mrazu, prohlubování a rozšiřování jinak mělkých údolí, odhalování buližníkových a slepencových skal na vrcholech a svazích hor a jejich rozrušování, které můžeme i během relativně krátkého jednoho lidského života pozorovat coby geologický pochod (dalším takovým jevem je odnášení písku a štěrku koryty řek a potoků). Zde se zdá buližník (např. Okrouhlík, Palcíř) o něco odolnější než slepenec.

Současná kamenná moře a jejich skály

   Proto má hlavně slepenec, případně i hrubozrnný pískovec, tendenci vytvářet v okolí skal kamenná moře složená z ostrohranných balvanů rozličných tvarů a rozměrů od kamenů pár desítek centimetrů velkých, např. kamenné moře U spáleného dubu nebo na hřebeni severně od Beranu (pískovce), po několikametrové masy skal, např. na Krkavčině nebo pod Černou skálou na Brdě (hrubozrnné slepence).

   Plošný rozsah kamenných moří je závislý na převýšení a okolním reliéfu. Největší kamenná moře jsou na Žďáru, Plešivci a Třemšíně. Vyskytují se nejčastěji na svazích, ale i na vrcholcích (např. Koníček).

   Skály, ze kterých vznikají kamenná moře, mnohde nelze přímo nalézt (např. Hradiště). Skála je ukryta přímo pod suťovým polem a masiv velmi zvolna zvětrává shora i díky relativně nepatrnému převýšení na jinak téměř rovné náhorní plošině. Tam, kde je větší převýšení, můžeme najít i "mateřskou skálu", která vyčnívá nad kamenným mořem, někdy méně (např. východní svah Toku, Marásek), jindy více (např. Kazatelna na Třemošné, Černá skála na Kloboučku, Beran, Jindřichova skála). Jinde, například na Lipovsku nebo na Čertově Kazatelně na Plešivci, se tyčí skály do mohutné výšky nad své suťové pole také díky tomu, že naši předci z nich odebírali stavební materiál. Na druhou stranu například na kamenném moři na Čákově výhledu na Malé Praze, kde je dostatečně ukloněný terén, skálu nenajdeme. Je to způsobeno extrémním lokálním klimatem a expozicí svahu.

   Velmi zajímavým skalním útvarem je Skládaná skála. Jedná se o dva rovnoběžné několik set metrů dlouhé do 10 m vysoké stupně. Mezi nimi vznikla během čtvrtohor několik desítek metrů široká tzv. kryoplanační terasa. Tento poměrně běžný geologický útvar vzniká působením přes léto neodtávajícího sněhu, tzv. sněžníků, a hlavně díky solifukci, která materiál z terasy v dobách ledových odnášela, takže přepadával přes hranu dalšího skalního stupně. Můžeme si jenom představovat, že při ledových dobách se zde, a tedy i v jiných částech Brd, nacházely oválné sněžníky, které rozrušovaly po tisíce let skalní podklad do dnešní podoby. Klasické glaciální jevy jako jsou ledovce na Brdech (možná s výjimkou skalních podzemních ledovců) nebyly. V dnešní době můžeme pozorovat jen jakýsi miniaturní odvárek sněžníků v podobě někdy až v květnu odtávajícího sněhu na pláni Toku.      

   Tak, jako jsou rozpukané skály nejrůznějších podob mnohde vyhledávány horolezci, jsou též dutiny v nich a mezi skalními bloky útočištěm jezevců (např. Lipovsko, Suchá Seč u Okrouhlíka). Ne nadarmo se skála poblíže vrchu Převážení jmenuje Jezevčí. Protože se v kamenných mořích vyskytuje velká vlhkost, tak krom toho, že jsou kameny přes zimu často namrzlé, na nich nachází útočiště po celý rok spousty druhů mechů a lišejníků, z nichž některé jsou velmi vzácné (např. na Růžku nebo na suťovém poli pár set metrů západně od loveckého zámečku). Vlhkost mají rády též lišejníky v podobě ve větru vlajících "Fabiánových vousů".

   Konečně se zmíním o zřejmém přínosu skal pro brdské poutníky - výhled. Přítomnost skal a kamenných moří pod nimi často nedovoluje vegetaci a zvláště stromům přežívat na těchto exponovaných místech. Vegetace buď má dlouhodobě šanci tam přežít (např. Chocholatá skála, Jahodová hora, Malá Třemošná, Kamenná) a nebo tuto šanci nemá a dává tak skalám a sutím další možnost se drolit a rozpínat. Proto v Brdech budeme dost těžko hledat kamenné moře, které by bylo "něco mezi". Dalším faktorem pro výhled krom neexistence lesa v místě suťového pole je převýšení. Průměrná dosahovaná výška současných brdských monokulturních lesů je kolem 25 m, a tak z drobných kamenných moří anebo málo svažitých (např. Slonovec) budeme hledat výhled marně. Výhledy z kamenných moří byly v minulosti jedinými možnými v lesním komplexu, dokud nepřišla éra dřevěného uhlí, hutnictví, měřictví a posledně také vojenství.

A jak to bude dál?

   V blízké budoucnosti (několik miliónů let) lze očekávat, že se z Brd stane pohoří s větší výškovou členitostí způsobenou prohloubením jejich údolí a pomalejším zvětráváním narušených skal. Zřejmě se za pár miliónů let dočkáme (no, my asi už ne) Brd ještě skalnatějších a hůře průstupných. Vzhledem k rovinatosti nejvyšších partií nad 820 m n.m., se můžeme domnívat, že nadmořská výška vrchů jako Tok, Praha, Malý Tok a Hradiště zůstane dlouho téměř zachována, na druhou stranu vrcholy jako Kočka, Koruna, Kamenná, Hejlák, Třemošná a Čihadlo budou rychle ztrácet na výšce. Údolí podle největších potoků jako Padrťský, Červený, Čepkovský (Obecnický), Třítrubecký a Skořický potok budou velmi plochá, široká a plná naplaveného materiálu. Svahy vrchů budou spíše o něco příkřejší a budou se tak nějak podobat severním svahům Jineckých Hřebenů (720 m n.m.). Nedá se očekávat, že by vznikly o hodně vyšší skály než-li je např. Jindřichova skála nebo skalní útvar Florián, pravděpodobně to ale budou skály plošným rozsahem daleko větší než například Hřebenec nebo Skládaná skála. Obecně lze konstatovat, že severovýchodní část středních Brd je erozí více narušena než zatím kompaktnější centrální a jihozápadní část. Je to způsobeno hlavně nadmořskou výškou okolních geologických útvarů, jež se při svých jiných horninových vlastnostech vyvíjely odlišně a které většinou erozi snáze podléhaly a podléhají. Ukázkou by nám v tomto mohl být Plešivec s dosud vcelku zachovalou původní náhorní plošinou.

   V geologicky vzdálenější budoucnosti (několik desítek nebo stovek miliónů let) mohou být Brdy opravdu výrazné skalnaté horstvo zakládající si na starohorním buližníkovém podkladu s drobnými zbytky slepencových plošin. Samozřejmě se tu nabízí ještě otázka, jak to bude s vegetačním pokryvem, který je v těchto procesech podstatným nepřímo úměrným katalyzátorem. Určitý ústup lesního porostu na úkor skal a kamenných moří je v tomto případě velmi pravděpodobný. V jeho případné nepřítomnosti, ať už bude způsobena lidskou činností či nikoliv, budeme mít z Brd skalnatou poušť.

(Co můžeme udělat pro to, abychom vznik skalnaté pouště co nejvíce oddálili? Podobně jako ve vyšších horách nepohybovat se po strmých spádnicích, tím spíše na kole, na motorce nebo dokonce na čtyřkolce. A až někde někoho takového uvidíte, řekněte mu to, jestli to stihnete a budete mít dost odvahy. A když už najdete stopy po takovém chování, dejte jim do cesty na průsek nebo pěšinu kámen nebo soušku z okolí, třeba je to napříště odradí.)